Čarodějnictví – veřejný nepřítel číslo jedna

Čarodějnictví: Charakteristickým rysem satanské nadzemské moci, označované jako čarodějnictví, je panování. Je to síla, která uchvacuje, opanuje, manipuluje a ovládá. Působí prostřednictvím zaříkávání, kletby a panováním člověka nad člověkem. Rád bych řekl hned v úvodu, že není nikdy podle Boží vůle, aby jedna osoba panovala nad druhou. Moc, která umožňuje komukoli panovat nad druhým člověkem, je vždycky temnou mocí zla. Nikdy není podle Boží vůle, aby manžel panoval nad svojí manželkou, manželka nad manželem, rodiče nad dětmi, nebo aby kazatel panoval nad svým sborem.
Kdykoliv se setkáte s tím, že některý člověk panuje nad druhým, stojí za tím zlá, temná síla – a velmi často to bývá právě čarodějnictví.
Víte, oblast duševní je naprosto odlišná od duchovní. Tím se ale nyní zabývat nebudeme. Duchovní je jedna věc a duševní druhá.
Pavel v 1K 2,14 říká: Duševní člověk však nepřijímá věci Ducha Božího, neboť jsou mu bláznovstvím a nemůže je poznat, protože mají být posuzovány duchovně. Jinými slovy duševní člověk nepřijímá věci Ducha Božího a ani je nemůže poznat, protože ony jsou poznatelné duchovně. A Jakub píše – přečtěme si tento kratičký oddílek: (Jk 3,14-16) Máte-li však v srdci hořkou závist a svárlivost, nechlubte se a nelžete proti pravdě. To není moudrost sestupující shůry, ale pozemská, duševní, démonská. Vždyť kde je závist a svárlivost, tam je zmatek a kdejaká špatná věc.
Jestliže nedokážete žít se svým manželem nebo se svojí manželkou v pokoji, tak o sobě raději nikde nerozhlašujte, že jste duchovní. Potom také nikde neříkejte, že ve vašem sboru nebo ve vaší církvi /denominaci/ je všechno v pořádku, protože když vás vaši sousedé slýchají, jak se hádáte, vědí lépe, jak na tom vlastně duchovně jste.

A pokračuji v textu: tato moudrost nesestupuje shůry, ale je zemská, smyslová, ďábelská. Má to sestupnou tendenci. Můžete sejít na zemskou úroveň, pak sestoupit do duševní, a další stupeň je démonická. Takže v pořadí je to: zemská, duševní, démonická.
Když se kdokoli rozhodne na druhém člověku prosadit svoji vlastní vůli a záměry, působí na něho silou duše a často se v takovém případě stává, že se takový člověk otevře démonické moci.
Nejdůležitější je si uvědomit, že se lidé často modlí duševně. Modlitba není k tomu, abych přiměl Boha udělat to, co já chci. Každá modlitba, ke které přistupujeme se záměrem někoho přimět něco udělat, je duševní. Modlitba není prostředkem, jak přimět druhé lidi dělat to, co my chceme. Kdokoli se modlí s tímto záměrem, modlí se duševně.
Někdy za mnou přijdou lidé a říkají:“ Bratře Princi, modlím se za tebe.“ A upřímně řečeno já si někdy v duchu říkám: kéž by ses raději nemodlil. Ony totiž duševní modlitby neuvádějí do pohybu Ducha Božího, ale temnou, zlou, despotickou moc. Zemskou, duševní, démonickou!
Když se někdo ve snaze duchovně pracovat a působit stane duševním, aby prosadil sou vlastní vůli, svou osobnost, své žádosti, nebo aby přiměl druhé lidi k tomu, co si sám umanul, potom takový člověk – a obyčejně to bývá žena – je v nebezpečí, že se dostane pod vliv moci čarodějnictví.
A existují, dovolte mi to tak říci, dva druhy čarodějnic – a já se často setkávám s oběma. Jsou čarodějnice, které o sobě vědí, že jsou čarodějnicemi. Vědomě o to usilují. Uctívají satanovu moc ve snaze si ji přivlastnit v co možná největší míře. Zaříkávají, zlořečí a dělají samé takové věci. Těch myslím moc není. Některé tu v těchto shromážděních byly a některé z nich byly vysvobozeny. Ale existují ještě i jiné čarodějnice, které jsou skutečně v mnoha směrech nebezpečnější, protože taková žena ani sama neví, že je čarodějnicí, a neví to ani lidé v jejím okolí. Obyčejně je taková žena považována za dobrou členku sboru.
Nedávno mi telefonoval jeden muž. Z jeho hlasu jsem ihned vycítil, že je neklidný a plný napětí. Řekl: “Bratře Princi, existují letniční čarodějnice?“
A já jsem odpověděl: “Ano, existují. A existují i charismatické čarodějnice.“
„Jaký je v tom rozdíl?“, ptal se.
„No, letniční čarodějnice obyčejně působí v letničním sboru a snaží se ovládat kazatele i sbor. Charismatická čarodějnice naproti tomu působí v domácí skupince a snaží se ji řídit. A obyčejně se taková žena snaží řídit i svého manžela.“
Ten muž se na okamžik odmlčel a pak řekl: “No, myslím že to, co máme my, je charismatická čarodějnice.“
Možná se mnou někdo z vás nebude souhlasit, ale já to říkám na základě svých zkušeností. S takovými případy jsem se už setkal nesčíslněkrát. Máte-li zájem, uvedu několik příkladů. Asi před dvěma lety jsem kázal o vysvobozování při táborovém shromáždění a v průběhu kázání mi Bůh dal pochopit určité souvislosti, což se mi občas stává. Začal jsem vidět věci, které jsem si do té doby nikdy neuvědomil, a tak jsem začal kázat o tom, jak velice mnoho žen nevědomě ovládá své manžely a své rodiny. Snaží se každého přimět dělat to, co ony si myslí, že je správné, a obyčejně to dělají s těmi nejlepšími úmysly.
Zdůraznil jsem, že v těchto domácnostech manžel nikdy skutečně nezastává své povolání být hlavou rodiny. Ačkoli může být úspěšným obchodníkem nebo podnikatelem, nikdy se nestane plně vyspělou a duchovně zralou osobností následkem tlaku v rodině, který mu brání v růstu. Tento tlak působí moc čarodějnictví prostřednictvím manželky.
Dále jsem v tom kázání upozornil, že právě toto často způsobí vzpouru dětí a rozvrat rodiny.
Stručně řečeno, čarodějnictví ničí domov a rozvrací rodinu. Nadvláda čarodějnictví ve Spojených státech způsobuje, že jedno z každých dvou manželství končí rozvodem. Počet ztroskotaných manželství a rodin je přímo úměrný intenzitě působení moci čarodějnictví v národě. Měřeno tímto způsobem, působí ve Spojených státech čarodějnictví intenzivněji, než v kterémkoli jiném národě, který jsem kdy navštívil, Mám za to, že tento způsob měření je poměrně spolehlivý.
Na konci tohoto shromáždění za mnou přišla žena, kterou dobře znám. Tehdy jsem byl vlastně na návštěvě v její rodině a po celou dobu, kdy se shromáždění konala, jsem u nich bydlel. Má manžela a děti ve stáří dvaceti let. Všichni jsou křesťané, všichni pokřtěni v Duchu svatém. Přistoupila ke mně a řekla: “Bratře Princi, ty jsi popsal mne. Dnes odpoledne jsem poprvé poznala, co ve mně skutečně je. Jsem to, o čem jsi hovořil. Jsem letniční čarodějnice. Pomodlíš se za mně?“ Pak ještě dodala: “Ačkoliv celá moje rodina je pokřtěna v Duchu svatém, nežijeme v pokoji a rodina je na rozpadnutí.“
Začal jsem se s ní modlit a žasnul jsem nad tím, jakou silou se satan skrze ni projevil. Představte si, že jsem musel požádat dva bratry, aby ji přišli držet. Ukázala na páteř a řekla: “Tady, tady mě to bolí. Drží se to v páteři a nechce to povolit.“ Chvála Bohu! Povolilo to a díky té zkušenosti jsem poznal realitu této síly.
Další příklad. Asi tak před pěti lety mi telefonoval proslulý evangelista Sborů Božích, kterého zde ani neznáte, a žádal mě o pomoc. Říkal, že je v duchovní krizi a prosil mě, abych si s ním přišel pohovořit a poradit mu. Pozval mě na oběd do hotelové restaurace a já seděl a naslouchal mu. Vyprávěl o svých rodinných problémech a o svých vlastních duchovních těžkostech. Když jsme se najedli, šli jsme do jeho hotelového pokoje. Byl připraven vyslechnout můj názor na celou věc. Řekl jsem mu: “Bratře, jsi jediným zdrojem mých informací. Vím jen to, co jsi mi pověděl. Jestli tvé informace nejsou spolehlivé, nebude spolehlivá moje diagnóza. Pokud však to, cos mi vyprávěl, je pravda, tak je tvá matka čarodějnice.“
A on řekl: “Přesně to říká moje manželka.“
Ta maminka byla počestnou letniční věřící, členkou letničního sboru, která má dar mluvení v jazycích, výkladu atd.
Pak řekl: “Pomodlil by ses za mne?“
„Ano.“
Vložil jsem mu ruku na rameno a uvědomil jsem si, co se bude dít, skočil jsem na druhou stranu pokoje, popadl koš na odpadky a jen tak tak jsem stačil být zpět včas. Asi po dobu 20 minut zvracel nějakou slizkou, odpornou hmotu, které se jeho tělo zbavovalo. Když to přestalo, řekl: “To je zajímavé, teď jsme byli na obědě a měli jsme kuře, ale v tom, co ze mne vyšlo, není po kuřeti ani stopy. To, co ze mne vyšlo, nemohlo jít ze žaludku.“ Toto byl závěr jeho vlastního pozorování: nemohlo to jít ze žaludku.
Druhého dne jsem mu telefonoval, abych se dověděl, jak se mu daří. Řekl: “Cítím se dobře, ale je mi, jako bych běžel maratón.Všechno mě bolí.“ Potom řekl: “Mohl bys nám poradit, co máme dělat s naší dcerou?“ Byla to, myslím, třináctiletá dívka a byla naprosto nezvládnutelná. Toulala se celé noci, zůstávala s muži přes noc, kouřila marihuanu a vůbec si libovala v samých takových nezvednostech.
„Řekl jsem: „No, radil bych vám, abyste se s manželkou dostali do harmonie, abyste se sjednotili, postili a modlili. A až budete cítit, že jste jednomyslní a že je vám dána Boží moc k dispozici, vezměte nějakou věc, kterou vaše dcera nosí pravidelně na sobě, vložte na to ruce a poručte té satanské síle, která je ve vaší dceři, aby odešla.“ Tím náš rozhovor skončil. Rok na to, téměř ve stejný den, mi volal znovu. Oznamoval, jak se mu vedlo. Ptal jsem se: „A co tvoje dcera?“
„Právě ti chci celou tu věc povědět. Udělali jsme to, cos nám radil. Očekávali jsme na Boha, modlili se a postili. Pak jsme vzali jedno staré tričko, které naše dcera velmi ráda nosila, a bez toho, že bychom jí něco řekli, jsme se nad tím tričkem modlili a vzkládali na ně ruce a vymítali nepřítele. Naše dcera si je oblékla…. A dále – abych to zkrátil – nyní je na episkopální internátní škole pro dívky. Ze všech předmětů má samé jedničky a dávají ji za příklad ostatním.
Tento rozhovor se odehrál o rok později.
Řekl: “Ale to ještě není všechno, jednou k nám přijela moje matka a udělala něco, co by jinak nikdy neudělala. Nabídla se mojí manželce, že jí pomůže při praní. V té hromadě špinavého prádla bylo to modré tričko. – Věř tomu nebo ne, od té doby, co moje maminka to tričko vyprala, je z ní úplně jiná žena.“
To, co mi ten bratr tehdy řekl, jsem nyní stručně, ale věrně a bez přehánění interpretoval.
Všimněte si, že ta maminka byla letniční čarodějnice a svým vlivem ničila celou rodinu.
U takových lidí jsem si všiml jedné věci: velmi často taková žena mívá jedno vnouče, kterému projevuje zvláštní přízeň a chudák takové dítě se stává obětí jejího čarodějnictví. A pro takové dítě to je katastrofa.
Někdo z vás možná slyšel, nevím, kdy to bylo, jak v radiu vysílali nějaký pořad a mluvili o člověku (měl jsem to být já, ale nebyl jsem jmenován), který si dovolil říci nějaké dámě, že je čarodějnice. Poslouchal to někdo? Vysílala to stanice K.O.F. Já jsem to neslyšel. Neměl jsem možnost to poslouchat. No, v podstatě říkali pravdu. Tu dámu znám a povím vám, proč jsem jí to tehdy tak přímo řekl. Tento případ velmi dobře objasní, o čem zde hovořím.
Na oblastní konferenci Obchodníků plného evangelia, která se konala vloni v St. Louis, přicestovala jedna rodina z jižní Kalifornie. Otec, matka, jejich dcera s manželem a vnouček přijeli, aby se se mnou na této konferenci setkali. Ve skutečnosti se ale chtěli spolčit proti jejich zeti a mne přimět k tomu, abych ho umlčel, protože se mu nelíbilo mnoho věcí v manželčině rodině a tyto názory přebírala i jeho manželka.
Musím být opatrný, abych neprozradil něco, co má zůstat tajemstvím.
Jak jsem tak seděl a naslouchal jim, cítil jsem, že ta tchýně ve snaze vykonávat duchovní práci a duchovně působit, se ve skutečnosti snažila ovládat a řídit celou svou rodinu. Ti mladí manželé byli ničeni, protože se od rodičů neoddělili, ale zůstávali pod vlivem tchýně. Děti, které se oddělit dokázaly, byly ušetřeny velkých potíží. Ten malý vnouček samozřejmě nebyl schopen se ubránit babiččinu panujícímu vlivu nad svou maminkou. Důsledkem toho byl nenormální. Byl to, čemu se říká případ pro psychiatra. Tušil jsem, že za to může zlo, které působí babiččino panování. Tak jsem té dámě řekl do očí s velkou vážností: “Pokud je můj úsudek správný, jste čarodějnice. Aniž to tušíte, ničíte svou rodinu a svůj dům.“
Její manžel měl obchodní nadání a velmi dobře prosperoval a dokázal mít úspěch ve všem možném kromě dvou oblastí svého života, ve kterých svůj úkol (své poslání) splnit nedovedl: v rodině a v církvi. Tam byl naprostou nulou, protože duchovní mocnost v jeho manželce mu znemožňovala duchovně dozrát.
Ti mladí manželé mi nakonec v tom, co jsem řekl, dali za pravdu. Stejně nakonec reagoval i manžel té dámy. Hořkost cítila pouze ta postižená dáma, které jsem řekl, že je čarodějnice.
Její zeť se mě zeptal: „Myslíte si, že bychom se měli oddělit od tchyně a nezůstávat v žádném případě pod jejím vlivem?“
„O tom jsem pevně přesvědčen, tak to má být. Jedno biblické pravidlo říká: Proto opustí člověk otce i matku a přilne ke své manželce. Příteli, když se dva vezmou, rodiče nemají žádné právo strkat nos do jejich věcí.“
Tak se stalo, že tchyně s tchánem odejeli domů sami. Ten mladý manželský pár s v vnukem odletěli zpět letadlem, takže se skutečně oddělili. A je velmi pozoruhodné, že mi před týdnem tento mladý muž napsal dopis, ve kterém popisoval všechny změny, které se v jejich rodině udály od té doby, co se vymanili z vlivu manželčiny maminky. Psal, že se všechno výrazně zlepšilo, včetně toho malého chlapečka, se kterým už je všechno v pořádku. Mladá maminka se stala svědectvím všem ostatním, protože se z ní stala aktivní a radostná křesťanka. Její manžel se zapojil do práce ve sboru a právě byl jmenován do zodpovědné služby.
To všechno se stalo během devíti měsíců po té, co byl zlomen vliv tchyně na rodinu.
Dostanu-li se do takové situace, nebojím se, že bych se mohl někoho dotknout. Nebojím se říci nepříjemnou pravdu otevřeně. A ve Spojených státech je velice mnoho takových případů. Setkal jsem se s celou řadou mužů, kteří se nemohou nikdy stát tím, čím mají být v rodině a ve své církvi, ve službě Bohu. Takový muž může být vynikajícím ředitelem banky, může být sportovcem, který dobývá jednu medaili za druhou, může být důstojníkem a ve válce získat nejvyšší vyznamenání, ale existují dvě oblasti služby, ve kterých z nepochopitelných důvodů je zakrnělý, zaostalý a neschopný se vyvíjet.
V padesátých a šedesátých letech jsem se setkal s mnoha neobyčejně úspěšnými obchodníky, kteří vlastně nikdy nedozráli ani duchovně ani citově, protože se nikdy nepustili máminy zástěry. Jsem přesvědčen, že to je ten největší problém, který ohrožuje Spojné státy. Věřím, že vyřešení tohoto problému způsobí tu nejradikálnější proměnu společnosti, která kdy v tomto národě proběhla. Doufám, že mě nepřestanete mít rádi, když prohlásím, že Spojené státy jsou ovládány ženami. Hodně jsem scestoval a žil mezi mnoha národy, ale nikdy jsem se nesetkal tam, kde jsem byl, s tím, že by ženy ovládaly národ do té míry, jako zde. Doslechl jsem se, že prý 80 % kapitálu tohoto národa je v rukou žen. Jen částečně je to díky majetku v soukromém vlastnictví, dědictví a tak podobně.