Čarodějnictví – veřejný nepřítel číslo jedna

Ve většině rodin muž odevzdává peníze manželce a ta o nich rozhoduje. V církvi tento poměr vypadá takto: na každou desátou aktivní služebnici ve sboru stěží najdete jednoho muže. Nemám pravdu? Zodpovědný pastýřský úkol vést sbor nebo rodinu je ve většině případů záležitostí žen.
Tím ale vůbec neútočím proti ženám: Neříkám, že každá taková žena je čarodějnice. Říkám, že v ovzduší nad naším národem je mocnost čarodějnictví, která udržuje muže duchovně dole v duchovním zajetí a ženy dosazuje do pastýřské služby, pro kterou nejsou způsobilé a pro kterou je Bůh neustanovil.
Kromě toho je čarodějnictví pro náš národ nebezpečím i politicky. Co se mne týče, jsem Brit, ale přijal jsem občanství Spojených států, takže jsem americkým občanem dobrovolně, což většina z vás říci nemůže. Historii Ameriky jsem dříve znal jen obecně. To, že tam odešli Pilgrimové a víc jsem se o nějakou Ameriku tehdy nezajímal. No, samozřejmě žertuji. Během několika posledních let jsem se však dovídal některé neznámé skutečnosti ze zákulisí amerických dějin a na základě toho se mi podařilo vysledovat v tomto národě dva duchovní proudy.
Jeden je čistý proud pravdy Boží, jaký se zřídkakde vyskytuje. Ten druhý je satanův padělek a v podstatě je to čarodějnictví. Tyto dva proudy stojí proti sobě a směr vývoje tohoto národa je podmíněn tím, jak silně tyto dva proudy působí. Mám za to, že všichni Američané mají v podvědomí, že každých 20 let od roku 1860 zemřel zvolený prezident během svého úřadu a že to obyčejně nebylo přirozenou smrtí, ale tragicky.
Prvním takovým prezidentem byl Abraham Lincoln a myslím, že mnoho z vás změní svůj názor na to, proč vlastně zemřel. Já osobně Abrahama Lincolna velmi obdivuji a jsem přesvědčen, že byl upřímným, Bohu oddaným křesťanem. V jedné své knize, která se jmenuje Odkrytá historie skrze modlitbu a půst, cituji pozoruhodná prohlášení prezidenta Lincolna, který vyzýval celý národ ke dni pokořování se, modlitbám a postu. V jednom z nich Abraham Lincoln řekl: Blaze tomu národu, jehož Bohem je Hospodin. Toto je oficiálně zakotveno v Ústavě Spojených států, ale většina Američanů o tom vůbec neví. Ptal jsem se mnoha poměrně vzdělaných Američanů: Víte o tom, že čtyři z vašich prezidentů vyhlásili dny celonárodního pokořování se, modliteb a postu za celý národ? Nemají o tom potuchy ani právníci ani lékaři.
V moc modlitby a postu věřil i George Washington. Prvního června, myslím, že to bylo roku 1773, šel do modlitebny a strávil tam den v postu.
Ale v Lincolnově životu tomu bylo jinak. Je docela možné, že Lincolnova manželka byla křesťankou, ale pak se zapletla hluboko do spiritismu. Svého manžela přiměla, aby jí dovolil pořádat v Bílém domě spiritistickou seanci. Ačkoli se Lincoln do ní aktivně nezapojil, na seanci přece přítomen byl. Jsem přesvědčen, že to velmi negativně ovlivnilo následující historické události Ameriky, a mám za to, že na Bílý dům tímto přišlo prokletí a ulpělo na prezidentském úřadě a je to tam dodnes.
Pravděpodobně bude třeba mnoha modliteb věřících křesťanů, aby toto prokletí bylo zrušeno.
Ačkoliv o historii Spojených států vím poměrně málo, vidím, že se zde odehrává tvrdý a nekompromisní boj mezi mocí světla a mocnostmi temnosti.
Nyní se podíváme do Písma. Pokusíme se o krátký náčrt duchovní mocnosti čarodějnictví podle Bible. Začneme Novým zákonem Sk 8,5-7: Filip odešel do města Samaří a zvěstoval tam Krista. Všichni lidé byli zaujati Filipovými slovy, když je slyšeli, a když viděli znamení, která činil. Neboť z mnoha posedlých vycházeli s velikým křikem nečistí duchové a mnoho ochrnutých a chromých bylo uzdraveno.
O tom budu hovořit zítra dopoledne. Nyní bych chtěl říci jen maličko. Bude to pouze takový krátký komentář. Mám za to, že by to bylo vhodné říci už dnes večer, přestože toto téma máme teprve před sebou.
Don Basham, já a ještě jeden kazatel z letničního společenství jsme byli sloužit na jednom místě mimo Spojené státy. Bylo to na britském území.
Jednoho večera Don sloužil lidem k vysvobození tak, jak jste to viděli zde po několik večerů. Následujícího dne ten náš přítel, onen letniční kazatel, se velice rozzlobil, vstal a řekl:
„Kde jste kdy v Novém zákoně četli o takovéto službě?“
„A co Skutky 8,7? – Neboť z mnoha posedlých vycházeli s velikým křikem nečistí duchové a mnoho ochrnutých a chromých bylo uzdraveno. To, co se děje zde, není přece nic jiného než to, co říká tento verš Skutků. Myslím, že tento verš popisuje právě takovou službu.“
Ale náš letniční přítel s tím spokojen nebyl. Byl stále rozčilen. Na obou shromážděních byl nějaký anglikánský farář, kněz Anglikánské církve. Seděl vzadu a potom přišel za mnou velmi přátelsky a mluvil o tom letničním kazateli, který se zlobil.
Řekl: „To je zvláštní, děje se to přímo před jeho očima, a přesto není schopen to vidět.“
A mne skutečně překvapilo, že ten anglikánský farář to viděl, a dlouholetý letniční kazatel ne. To mě přimělo, abych začal přemýšlet, jak je to možné. Příčina byla v mysli toho kazatele, protože se domníval, že průběh bohoslužeb, na který byl zvyklý, je jedinou biblickou normou pro křesťanské shromáždění. A jaký má průběh, víte. Už to znáte nazpaměť, pokud jste byli u letničních, u baptistů nebo kdekoli jinde: dvě písně, oznámení, modlitba, svědectví, kázání, a to se obyčejně zkracuje, aby závěrečné požehnání bylo ve stanovenou dobu, a rychle domů, protože musíme stihnout oblíbený televizní pořad nebo něco jiného.
Jednou se mi přihodilo něco neobvyklého. Byl jsem v jednom baptistickém sboru, kde Duch svatý sestoupil na nedělní dopolední shromáždění, a kazatel mi řekl:
„Bratře Princi, hodinky sledovat nemusíš, my už nedělní kázání nezkracujeme, aby závěrečné požehnání bylo ve stanovenou dobu.“
Ale onen popisovaný způsob je běžný, že? To je přijatý, všeobecně uznávaný průběh shromáždění: písně, oznámení, modlitba, kázání atd. Víte, co mě napadlo, když jsem o tom všem přemýšlel? Pomyslel jsem si: Kde v Novém zákoně najdete takový způsob služby nebo takový průběh shromáždění? Nikde! Ne, já neříkám, že tak je to špatně, ale ptám se, zda pravá zbožnost na něčem takovém lpí. Jako by to byla nedotknutelná posvátná kráva. Ve skutečnosti to tak ale opravdu je. Pro mnohé je to „posvátná kráva“. Ne, nemám žádné námitky proti takovému průběhu shromáždění, ale nelze tvrdit, že to je jediná oprávněná norma nebo vzor, jak má vypadat křesťanské shromáždění, protože tohle v Novém zákoně nikde nenajdeme.
Vrátíme se nyní k Filipovi verše 8 a 9: V tom městě nastala veliká radost. Ve městě však byl již dříve nějaký muž jménem Šimon, který provozoval magii a ohromoval samařský národ; říkal o sobě, že je někdo veliký.
Je zde jedno potvrzující znamení, že jde o satanova služebníka. Takový chce slávu pro sebe, pyšní se, že on sám je ten významný a mocný. Šimon očaroval celé město. Měl je pod svým vlivem a ovládal je. To dokázal jediný člověk čarodějnickou mocí. Byl tím, co bychom v Africe nazvali kouzelníkem, čarodějem nebo šamanem.
Všichni byli duchovně svázání až do té doby, kdy přišel Filip a kázal Krista, protože lidé byli vysvobozováni službou osvobozování. Víte, proč tam v Samaří bylo tak děsivé projevování zlých duchů? Řekl bych, že k vůli nadzemské mocnosti čarodějnictví, která ovládala město. Když dojde k vysvobozování kdekoli, kde je u moci čarodějnictví, tam bývá děsivý, viditelný boj, protože proti sobě otevřeně stojí dvě království – království Boží a království satanovo.
Dovolte mi říci znovu to, co už jsem říkal několikrát. Hodně jsem cestoval. Osm let jsem žil v Africe, narodil jsem s v Indii, přestěhoval jsem se do Evropy. Často jsem navštěvoval Nový Zéland i Austrálii a mnoho dalších zemí. Samozřejmě jsem nebyl všude, ale nevím o žádné jiné zemi, kde by bylo více čarodějnictví a vědomého uctívání satanské moci, než je tomu dnes ve Spojených státech. V Africe je toho dnes mnohem méně než v Americe. Proto je služba osvobozování tak velice nutná. Proto takový boj, když se osvobozuje. Je tomu zde přesně tak, jak tomu bylo v Samaří.
A nyní si všimněme Šimona. Když viděl svrchovanou Boží moc působit prostřednictvím Filipa, řekl: To je ono, to je to pravé, to se mi líbí. Uvěřil a dal se pokřtít. Potom přišel Petr a Jan, jak nás o tom informuje zbytek kapitoly, a modlili se za věřící, aby přijali ducha svatého. Když Šimon viděl, že skrze vzkládání rukou apoštolů přijímají věřící Ducha svatého, nabídl apoštolům peníze a řekl: „Dejte i mně tu moc.“
Jak se tak dnes dívám okolo sebe, mám za to, že kdyby Šimon navštívil některé moderní sbory, něco takového by ho sotva napadlo. Ale Petr a Jan a potom všichni věřící v Samaří měli něco, co mělo cenu peněz, jak se domníval. Jistě, by to omyl, nelze to získat za peníze.
Všimněte si, co mu Petr říká ve verši 20-23: „Tvé peníze kéž jsou zatraceny i s tebou, protože ses domníval, že Boží dar lze získat za peníze. Nemáš podíl ani účast na této věci, neboť tvé srdce není upřímné před Bohem.“
Dokonce navzdory tomu, že uvěřil a byl pokřtěn, jeho srdce nebylo upřímné před Bohem.
„Odvrať se proto od této své špatnosti a popros Pána; snad ti bude odpuštěn úmysl tvého srdce. Vidím, že jsi pln hořkosti a v poutu nepravosti.“
Velmi tvrdé slovo, že? To, co následovalo, je typické. Šimon odpověděl: „Poproste vy za mne Pána, aby na mne nepřišlo nic z toho, o čem jste mluvili.“
Taková odpověď je podle mých zkušeností typická pro lidi, kteří byli okultismem silně svázáni a zvláště okultisté, kteří se okultními praktikami vědomě a intenzivně zabývali. Je pro ně velmi těžké to všechno opravdově a úplně ukončit a definitivně se s tím rozejít. Stále chtějí pokračovat v té své staré pokřivené cestě a nechápou skutečný význam pokání.
Také Šimon, místo aby činil pokání, řekl: „Vy se za mne modlete.“
Nesčíslněkrát za mnou lidé přišli a říkali: „Bratře Princi, modlete se za mne, abych byl vysvobozen.“ Ale já vždy odpovídám: „Čiň pokání.“
Neříkám, že okultisti nemohou být vysvobozeni. Mohou! A já znám mnoho těch, kteří vysvobozeni byli. Říkám jen, že se musíte naprosto, bezvýhradně, stoprocentně zřeknout všeho, do čeho jste byli zapleteni.
Budeme pokračovat ve Sk 13,6-11. Děj se odehrává na první misijní cestě Pavla a Barnabáše. A když prošli celým ostrovem, tj. Kyprem, až do Pávu, nalezli jednoho kouzelníka (jde o tutéž věc jako ve Skutcích 8), falešného proroka, Žida, který se jmenoval Barjezus a byl u místodržitele Sergia Paula, který byl znám jako rozumný člověk. Toto je další charakteristika okultistů. Rádi se zdržují tam, kde je politická moc a pravomoc, a prostřednictvím této moci ovládají. Pokračujeme v textu. Ten k sobě povolal Barnabáše a Pavla, protože chtěl slyšet slovo Boží, ale Elymas (kouzelník) jim odporoval a snažil se místodržitele odvrátit od víry.
Všimněte si, že okultismus vždycky usiluje o to, bránit a překážet hlásání pravdy, a snaží se znemožnit slyšení pravdy těm, kdo jsou pod jeho mocí. To je všeobecně platná pravda.
Mnoho lidí za mnou přichází a říká: „Bratře Princi, nemůžu číst Bibli. Snažím se o to, ale pokaždé, když si sednu, abych si něco přečetl, vždy mi do toho něco přijde. Když už se stane, že se do něčeho začtu, tak tomu nerozumím, a takhle se v tom motám stále dokola.“
Toto bývá způsobeno tím, že člověk přišel do styku s okultismem. Don Basham ve své knize, která se jmenuje „Vysvoboď nás od zlého“, popsal příhodu jedné naší sestry pod názvem kapitoly: Lékařova manželka. Této sestře jsme oba, jeden po druhém sloužili k vysvobození, a byla postupně vysvobozena.
Ačkoli byla učitelkou v nedělní škole v baptistickém sboru, nemohla číst Bibli, a jak sama uvedla, nebyla ani schopna se celá dlouhá léta radovat.
Jednou, když Don Basham kázal a v sále jednoho hotelu, se asi v polovině kázání této sestře v mysli vybavilo jméno společenské hry, která má okultní původ. (Předmět se pohybuje po plánku s písmenky a hráči tak dostávají od nečistých duchů žádané informace – pozn. překladatele) Jako když se zableskne, uslyšela: „Ouija board, ouija board, ouija board, ouija board!!!“ Udělalo se jí špatně. Bylo jí natolik nevolno, že nemohla již déle vydržet na svém místě. Vstala, a prchla ze sálu na toaletu a zvracena něco odporného. Takto byla osvobozena od zapletení se do okultní hry „Ouija board“, do které byla zasvěcena svým otcem ještě jako malá holčička. Toto její svědectví je obsaženo v Donově knize.
Od té doby jí nic nebrání v lásce k manželovi, miluje své děti a raduje se z reality spasení. Dokonce i k Bibli má od té doby úplně jiný vztah. Překážka byla odstraněna.
Okultismus vždycky bude překážkou v radosti z Božích věcí.
Zmíním se ještě o jedné obecně platné zkušenosti. Jsou lidé, kteří když přijdou na shromáždění, kde je Bůh uctíván v Duchu a pravdě, jsou přemoženi tím vším, co tam vidí a slyší, a když už se zdá, že ke spasení mají již jenom krůček, zastaví se o jakousi neviditelnou překážku, která je odděluje od Boha. Téměř vždy jsem zjistil, že si někdy před tím nechali předpovídat budoucnost. U všech je to téměř naprosto stejné.
Vzpomínám si na jednoho člověka, který pochází z katolických kruhů a přišel do charismatického hnutí. Dnes je mým dobrým přítelem. Je to poměrně vysoce vzdělaný, inteligentní muž. Byl jsem s ním na několika shromážděních, a tak jsem se ho zeptal:
“Jsi pokřtěn v Duchu svatém?“
On řekl: „Ano, ale …“
Když někdo řekne „ano, ale….“, víme dobře, co to „ale“ znamená, viďte?
Řekl: “Ano, ale nemluvím v jazycích.“
„A ty nechceš?“
„Chci, ale nějak mi to nejde.“ Zeptal jsem se: „Nebyl jsi někdy u věštkyně, aby ti předpovídala budoucnost?“
„Ano“, odpověděl.
„Zřekl jste se už toho?“
„No, řekl, „ne otevřeně.“
„Když tě vyzvu, aby ses toho nyní veřejně zřekl, uděláš to?“
Odpověděl: “Ano“.
Vedl jsem ho k tomu, aby tento hřích vyznal, aby se toho zřekl a osvobodil se z toho. Vložil jsem na něho ruku a on začal mluvit plynně v cizím jazyce. Překážka byla odstraněna.
To jsou ty neviditelné oddělující ohrady, které znemožňují Božím lidem sloužit, modlit se, číst a chápat Bibli. Skličují a utiskují jejich rodiny, prostě škodí. A tyto neviditelné překážky (ohrady, bariery) vybudované mocí temnosti musí být zbořeny a odstraněny.
Pokračuji v našem textu, kdy Elymas stál mezi těmi, kdo kázali evangelium, a tím, kdo měl politickou moc ve svých rukou a potřeboval tu vysvobozující zvěst slyšet. A potom, sláva Bohu, tohle je nádherný úryvek – verš 9 – potom se stalo něco úžasného.
Ale Saul (kterému se říkalo také Pavel) plný Ducha svatého … (všimněte si věrnosti Ducha svatého v okamžiku, kdy nastal tento konflikt. Duch svatý znovu naplnil Pavla, aby to mohl zvládnout.) … ostře se na něj podíval, a k tomu kouzelníkovi, falešnému proroku, řekl, (dávejte dobrý pozor na to, jaké obraty zde slovo Boží používá): „Ó plný veškeré lsti a zla, synu ďáblův, nepříteli veškeré spravedlnosti. – Tak silná slova! A přesně tak to je s každým takovým člověkem. Jsou plní lsti a zla. Jsou to děti Ďáblovy a nepřátelé veškeré spravedlnosti, poctivosti a čestnosti. Řeknu vám, nechtěl bych mezi takové lidi patřit. Potom mu Pavel řekl: „Aj, ruka Páně nad tebou a budeš slepý a neuvidíš slunce až do daného času. V tom okamžiku Elymase obklopila mrákota a tma, takže tápal kolem sebe a hledal, kdo by ho vedl za ruku.“ A je tam napsáno, že ten místodržitel uvěřil, pln údivu nad tím učením. A věřte mi, já bych uvěřil taky. Až z toho jde hrůza. Potřebujeme více takového učení.
Budeme pokračovat ve Sk 16,16-18. Pavel a Silas přišli do Filip. Získali spojení s modlitební skupinou žen. Navštěvovali je každý den a pak se to stalo, že tam strčil satan svůj dráp. Don má v tomto textu nádherný dodatek. Líbí se mi to tak, že bych vám to rád pověděl, ale je to dlouhé.
I stalo se, že když jsme šli k modlitbě (pozorně sledujte, co se to tam vlastně stalo), že nějaká děvečka (otrokyně) mající ducha věštícího… Řecký text říká doslova „ducha Pythona“. Python je slovo řeckého původu. Slovo Python původně označovalo hada, který nezabíjí svou oběť tím, že ji uštkne, tedy kousne a vstříkne jed, ale tím, že se otočí okolo těla oběti a utahováním svírá tak, až oběť zadusí. Toto slovo se začalo užívat i v pohanském náboženství a patrně ne náhodou. Python se týká kultu boha Apollóna v Delfách, které byly ve starověku nejvýznamnějším řeckým kultovním místem s Apollónovým chrámem a věštírnou, která měla značný vliv na obyvatele Řecka. Věštkyně Pýthie seděla při věštění na trojnožce a vyrážela ze sebe různé zvuky. (Python přeneseně označuje ducha věšteckého – pozn. překladatele.)
Tato otrokyně tedy měla ducha Pythona, ducha věšteckého, démona předpovídajícího budoucnost, a přinášela svým pánům značný zisk. Když lidé něco ztratili, šli za ní, a ona jim řekla, kde to najdou, a skutečně to tam nalezli.
Satan má nadpřirozené poznání a dává ho k dispozici. To, co vám věštkyně řekne, se někdy skutečně může stát.
Ještě vám povím, co se mi kdysi přihodilo. Nelekejte se, do půlnoci s tím snad budu hotov. Je to názorný příklad.
Víte, když si jdete nechat předpovídat budoucnost, možná si to ani neuvědomujete, ale vlastně jdete k satanovu pomocníku pro pomoc, kterou máte hledat jen a jen u Boha. Tím, že to uděláte, ve skutečnosti učiníte satana svým bohem v osobě té věštkyně. A když jdete k věštkyni a uvěříte tomu, co říká, podvolujete se satanu a přijímáte jeho ortel nad svým životem. V té chvíli satan nad vámi získává moc.
A nyní ten příklad. Jednou, když jsem kázal v Chicagu, přišla za mnou nějaká žena a žádala mě, abych se modlil za její vysvobození. Pohlédl jsem na ni a řekl: “Nebudu se za vás modlit, protože mám dojem, že jste médium.“ Odešla, ale asi po šesti týdnech přišla znovu a řekla: “Činila jsem pokání, modlete se za mne.“ Pochyboval jsem o tom, ale když to tvrdila, bylo nemožné znovu odmítnout. Začal jsem se za ni modlit a během modlitby ji opustilo postupně několik démonů. Začal jsem být unaven. Opřel jsem se o kazatelnu a ta žena stála vedle mě. Jak jsem se tak opíral, pohlédla na mě a řekla: „Vidím tě v havarovaném autě, které narazilo do stromu.“ Chvála Bohu, že jsem byl ve střehu a uvědomil si, co to má znamenat. Byl to ďáblův ortel nad mým životem, který vyřkl prostřednictvím té ženy. Řekl jsem: “Ty věští duchu, ve jménu Ježíše Krista to odmítám. Nepřijímám to, nebudu v žádném autě, které narazí do stromu.“
Kdybych ale býval řekl: „Ach já budu v autě, které narazí do stromu – byl bych se tomu ortelu podřídil a ten satanův rozsudek smrti nad sebou přijal.
Vzpomínám si ještě na jednu ženu, byla to manželka zubního lékaře. Přijela do Chicaga, aby byla vysvobozena. Jako mnozí takto postižení lidé i ona přišla a ptala se: “Jsem cele svobodná?“ Já na to vždy říkám:
„Nevím, do toho mi nic není. Nesděluji lidem, zda jsou svobodní.“ Přišla znovu a řekla: „Jsem cele svobodná?“
„Možná, ale po pravdě řečeno si tím nejsem zcela jist.“A přišla potřetí.
„No dobrá,“ řekl jsem, „jestli chcete slyšet pravdu, tak vám ji řeknu, ale asi se vás to dotkne. Je na vás vidět, že svobodná nejste.“
„Jak to?“
„Mám za to, že jste někde překročila hranici do zakázaného území. Měla jste co činit s nějakým satanovým služebníkem.“
Rozhněvala se a cestou ze shromáždění si stěžovala manželům, kteří ji doprovázeli. Oba byli moji dobří přátele. Řekla: „Bratr Prince mi nepomohl.“ Oni ji napomenuli slovy: „Proč se raději nemodlíš a neprosíš Boha, aby ti ukázal, zda to, co ti Derek řekl, není přece jen pravda?“
Druhý den ráno, když byla sama v hotelovém pokoji, klekla na kolena a modlila se: „Bože, jestli to byla pravda, jestli jsem skutečně přestoupila hranici zakázaného území, ukaž mi to.“
Okamžitě si vzpomněla, že před jejím obrácením k ní jednou přišla v metodistickém sboru jedna vysoce duchovní – měl bych raději říci rádoby „duchovní“ – žena a řekla: „Umím předpovídat budoucnost čtením z ruky. Chceš, abych ti řekla, co tě čeká?“ Ona se jí podřídila, šla k ní a ta žena jí řekla: „Jsi v jiném stavu, ale děťátko se narodí udušené.“ Ona tomu uvěřila, a když porodila, miminko bylo udušené. Bylo uškrceno pupeční šňůrou, kterou mělo dvakrát obtočenou kolem krku. Lékař, který u porodu asistoval řekl, že během celé své praxe se s takovým případem dosud nesetkal. Když se v tom pokoji modlila, to vše se jí začalo vybavovat a ona si uvědomila, že opravdu překročila hranici zakázaného území tím, že za tou věštkyní šla a že jí dovolila předpovídat budoucnost. Ta věštkyně vynesla satanův ortel nad jejím životem a ona se tomu poddala a dovolila satanovi to uskutečnit. V té modlitbě tento hřích vyznala a zřekla se toho většího ducha a tak sama sebe v modlitbě osvobodila ještě v tom hotelovém pokoji. Pak vyprávěla: „Na mou vlastní modlitbu to ve mně vypůsobilo fyzickou reakci, ale byla jsem osvobozena.“
Vraťme se zpět k té otrokyni, která měla věšteckého ducha, démona, který předpovídá budoucnost. Chodila za Pavlem a Sílou a volala: „Tito lidé jsou služebníci Boha nejvyššího, kteříž zvěstují nám cestu spasení.“ Všimněte si zde dvou věcí: Za prvé – vše, co říkala, byla pravda. Za druhé – jako první z filipenských poznala a tvrdila, že jsou to kazatelé evangelia. A přece – říkala to pod vlivem zlého ducha.
Lidé mi tak často naivně říkají: „No, vždyť přece to, co mi říkala, byla pravda, to musí být od Boha.“
Příteli, chtěl bych tě na něco upozornit: satan míchá pravdu se lží. Kdyby pouze lhal, nikdo by mu nevěřil. Nejprve říká pravdu, aby si získal tvoji důvěru, abys mu uvěřil, a pak vstříkne svou lež.
Po mnoho dní tato dívka chodila za Pavlem a Sílou a obtěžovala je. Někteří lidé se domnívají, že byla věřící, jiní říkají, že nikoli. Myslím, že je to věcí osobního názoru. Pravdu mohou mít i oni. Bible to neříká.
Pak Duch svatý řekl Pavlovi, co má dělat. Otočil se, nemluvil k té dívce, ale k věšteckému duchu, který byl v té dívce a ve jménu Pána Ježíše Krista, tomu duchu poručil, aby vyšel ven. A je tam napsáno: „Vyšel z ní v tu chvíli a ona ztratila schopnost předpovídat budoucnost. Její páni se rozhněvali, protože už z ní nemohli těžit peníze. Ztloukli Pavla i Sílu a vsadili je do vězení“.
Don Basham v tomto místě pokračuje (to je ten jeho zmíněný dodatek), asi takto: O půlnoci, když byli ve vězení, Silas povídá Pavlovi: „Tak vidíš Pavle, kdyby ses býval nepletl do služby osvobozování, tak se nám to nepřihodilo.“
No, mně se to moc líbí. Je v tom ukrytá jedna pravda. Když o tom totiž přemýšlím, žasnu nad tím, jakou reakci vyvolala ztráta schopnosti předpovídat budoucnost u nějaké otrokyně. Zuřilo celé město! Za tou reakcí tuším víc, než pouhý lidský hněv. Za tou otrokyní stálo celé království temnosti, kterému Pavel vypověděl válku. Celé království temnosti se vztekle postavilo na odpor. Myslím, že tomu je opravdu tak.