Kategória: Manipulácia a spôsoby obrany

Manipulačné mechanizmy v manažmente a ochrane

Je ťažké si predstaviť manažéra, ktorý nepoužíva manipuláciu. Skúsme si však predstaviť riadenie organizácie, z ktorej sú manipulatívne taktiky úplne vylúčené. Svätožiara vodcu zmizne. Manažment je proces, ktorý nevyhnutne vedie k vlastnej vnútornej mytológii. Sila je tam, kde sú mýty. Tí druhí vždy sprevádzajú dobrých manažérov, ako aj dobrých učiteľov, ako aj všeobecne dobrí špecialisti: kolujú o nich povesti, bájky, dá sa z nich posmievať, môžu sa na nich hnevať – ale vždy budú počúvať. Táto svätožiara je symbolom moci, znakom sily a povinného bremena ich majiteľa.

Vodcova svätožiara je účinný spôsob, ako inšpirovať podriadených. Oveľa prirodzenejšie je ustúpiť a odovzdať sa na milosť silného, ​​dôverovať jeho kvalifikácii.

Bez manipulácie klesá psychologická kvalita ovládania: s elimináciou manipulácie sa vytráca jemnosť ovládania, klesá paleta použitých prostriedkov. Vodca, ktorý nepoužíva alebo nevlastní manipuláciu, riskuje, že skĺzne k hrubším kontrolám. Manipulácia zjemňuje. Vzniká niečo podobné taktnosti: šéf má právo rozkazovať, ale ušetriac pýchu zamestnanca, vyjadruje len svoje znepokojenie nad určitým problémom, spoliehajúc sa na „inteligenciu“ podriadeného.

Množia sa prípady zneužívania manipulácie, kedy sa pre šéfa stáva prostriedkom sebapresadzovania na úkor podriadených, rozhodnutí jeho osobné problémy… Často sa stáva, že záujem o záujmy organizácie slúži ako zámienka na porušovanie práv podriadených.

Keď človek dostane prácu, ponúka na predaj svoju profesionalitu, zdravie, silu, čas a dokonca aj ľudské vlastnosti: schopnosti, charakterové vlastnosti, komunikatívnosť. Platy sa platia aj za charakter a za schopnosť vychádzať s ľuďmi. Vyjadruje sa to v tom, že ľudia sú vyberaní na určité pozície na základe osobnostných vlastností a po znížení počtu zamestnancov – pri zachovaní všetkých ostatných podmienok – sú prepúšťaní predovšetkým bitkári a nepohodlní. Tým, že pracovník ponúkne využitie svojej kvalifikácie a všetkého, čo je pre túto prácu potrebné, za normálnych podmienok nepredá svoje duševné vlastnosti. 

Z Dokumentu o niektorých javoch spojených s činnosťou siekt Ministerstva vnútra a administratívy Poľskej republiky

„Dňa 18. novembra 1978 v Jonestowne v Guajane vyše 900 členov Svätyne ľudu Jima Jonesa spáchalo hromadnú samovraždu vypitím nápoja s kyanidom draselným počas makabrickej ceremónie; niektorí z nich boli zastrelení…; 19. septembra 1985 sa 80 členov sekty Datu Mangayanona z kmeňa Ata z ostrova Mindanao na Filipínach na odporúčanie kaplána otrávilo, „aby uvideli Božiu tvár“; 1. novembra 1985 sa na pláži vo Wakayame v Japonsku 7 žien, verných Cirkvi priateľov pravdy, po smrti vodcu sekty Kiyoharu Miyamoto upálilo zaživa; V auguste 1987 sa neďaleko Soulu v Južnej Kórei otrávilo 32 vyznávačov „bohyne“ Pak Soon–Ja, uctievanej ako božstvo; obete mali podrezané hrdlá; Roku 1983 sa členovia ukrajinskej sekty Biele Bratstvo pokúšali spáchať hromadnú samovraždu; tragédii sa podarilo predísť vďaka zásahu polície; 19. apríla 1993 tragicky zahynulo 86 členov Rodu Dávidovho (medzi nimi 17 detí) v plameňoch farmy neďaleko mesta Waco v americkom Texase; 4. a 5. októbra 1994 zomrelo 53 vyznávačov Rádu Chrámu slnka v Kanade a vo Švajčiarsku, ktorí spáchali samovraždu zastrelením či otrávením; Roku 1996 v Opole (Poľsko) bola zavraždená 73–ročná žena; páchateľkou bola jej 15–ročná vnučka, ktorá bola spojená s niektorým zo satanistických kultov; Roku 1998 v Lubline (Poľsko) spáchala samovraždu členka sekty Nebo – príčinou boli spory s inými členmi sekty kvôli manželstvu; V marci 1999 v Rudzie Ślanskej (Poľsko) dvaja 19–roční spáchali rituálnu vraždu so satanistickým pozadím, zabili 19–ročné dievča a 17–ročného chlapca.“

To, samozrejme, nie sú všetky príklady tragických dôsledkov členstva v deštruktívnych skupinách, o ktorých sa zmieňuje uvedený dokument. Môžeme smelo povedať, že tieto prípady tvoria iba vrchol ľadovca. Koľko neuverejnených drám a tragédií sa odohrávalo a odohráva v rodinách, medzi ľuďmi, o ktorých osudy sa nestihli zaujímať médiá, pretože v nich nevideli senzáciu a mediálny tovar na predaj, na to dnes nikto nedá odpoveď. Podobne nik nezodpovie otázku, koľko ľudí, fascinovaných ideológiou sekty, sa svojím postojom vyčlenilo na okraj spoločnosti, rozbilo vlastné manželstvá, rodiny či obetovalo celý majetok pre „dobro“ skupiny. Takéto všedné udalosti neobsahujúce senzácie, ako únosy alebo vraždy, nepútajú záujem verejnosti, ktorá si, žiaľ, neuvedomuje, že koreňom tohto deštrukčného počínania je psychická manipulácia.

Manipulace s lidmi je metodou ovlivňující vědomí ostatních jedinců. Umění lidské manipulace umožňuje, aby manipulátor, který věděl o jemnosti lidské duše, našel zvláštní přístup ke každému jednotlivci a pokaždé, vytvářet nový obraz, provádí koncipované skutky. Mnoho jedinců si neuvědomuje, že existuje mnoho manipulativních technik a metod, s nimiž jsou téměř denně postiženi. Často si toho nevšimnou, protože se používá skrytá manipulace.

Žádný zkušený manipulátor nepatří všechny tyto metody najednou a nemůže použít všechny možné manipulační techniky. Ale postrádá několik metod, jak řídit lidi ve směru, který potřebuje.
Osoba, která používá techniky manipulace s lidmi, musí být dobře vyznána různými typy osobnosti a musí být schopna cítit náladu a pochopit emoční stav lidí. Do určité míry mohou všichni lidé pod vlivem manipulátoru. V závislosti na individuálních charakteristikách lidí může být navržitelnost vyšší nebo slabší. Existují lidé, u kterých je jakýkoli dopad prakticky k ničemu, a také se nedají hypnotizovat. Takoví lidé, kteří byli zmanipulováni zločinci, se obávají, že se nebudou snažit zůstat na čisté vodě.
Člověk se může zeptat, jak vědí, komu se má vyhnout. Manipulátory, do jisté míry psychologové, určují, zda lidé mají slabá místa, studují osobnost , jak silný je jejich charakter . Když najdou slabý bod, vrhnou na ně celou sílu. Může to být přesvědčování, zájem, náklonnost, emoční stav a další. Hlavním úkolem je správně najít tento bod a ovlivnit ho. Stejným způsobem řídili inzerenty, politici, veřejní činitelé i obyčejní lidé pro své vlastní žoldnéřské účely.
 

Manipulujete se svým okolím? Jste schopni chladnokrevně lhát a přetvařovat se? Pak možná vykazujete znaky pasivní agresivity.

Občasnou pasivní agresivitou tu a tam prochází každý. Občas si prostě každý mírně přikrášlí realitu nebo záměrně neodhalí všechny detaily. Někteří lidé ale berou pasivní agresivitu jako součást svého životního stylu. Manipulace a každodenní lhaní a přetvařování se je pro ně naprosto běžné a samozřejmé. Nejhorší na tom ale je, že na takových lidech to jen tak snadno nepoznáte.
Minimálně to nerozpoznáte hned. Pasivně agresivní lidé se totiž neprojevují jako agresoři. Mnohdy jsou v pracovním či přátelském kolektivu nadmíru oblíbeni. A to je dáno právě jejich uměním mistrné přetvářky a snahy říkat to, co jejich okolí prostě chce slyšet.

Jaké jsou ale primární znaky pasivně agresivních manipulátorů? Máte nějakého ve svém okolí? Nebo jím přímo jste?

Roztržitost a zapomnětlivost
Ono je totiž mnohem jednodušší se vymluvit na svou neschopnost a špatnou paměť, nežli přiznat pravou barvu. A tak se třeba můžete v práci od kolegy dočkat toho, že zapomněl dodělat něco, oč jste jej požádali. Nebo se vám třeba může stát, že zapomenete zavolat do restaurace pro rezervaci, protože se vám tam prostě nechce jít. Svému okolí to ale podáte úplně jinak.

Věčný souhlas a přikyvování
Pasivní agresor vám nikdy neřekne ne. Proto když jej někam pozvete z očí do očí, zpravidla vás neodmítne, ale naopak se s vřelým přijetím zaraduje a přijme vaše pozvání. Že ale ani v nejmenším nemá už v tu chvíli zájem se na vaši akci dostavit, je vedlejší. Vždy se přece může vymluvit na akutní problém.