Kategória: Narcizmus a iné poruchy osobnosti

Název je odvozen od řecké báje, podle níž krásný mladík Narkissos (Narcissus) odmítl lásku nymfy Echo a její sestry ho proklely.

Zamiloval se do své vlastní krásy a prohlížel si ji ve studánce, až do ní spadl a utopil se; bohové ho pak proměnili v květinu (narcis). Klasické zpracování této báje pochází od latinského básníka Ovidia ve sbírce Proměny (Metamorfózy).
Psychologie Sigmunda Freuda rozlišila dvojí význam pojmu narcismus:
Primární narcismus jako normální stádium dětského vývoje, dokud dítě nezačne rozlišovat mezi sebou a svým okolím a všechno samozřejmě vztahuje samo k sobě. Primární narcismus není klinická diagnóza, ale spíše výkladový pojem.
Sekundární narcismus je naproti tomu vážná porucha osobnosti, často způsobená vnitřními pochybnostmi o sobě, které pak pacient kompenzuje přehnaně sebevědomým a arogantním vystupováním, přehnanými nároky a touhou po veřejném úspěchu a moci. Podle Ericha Fromma je opakem skutečné lásky, kterou pacient nemůže pochopit.
Velký lékařský slovník definuje narcismus jako sebelásku. Narcistická porucha osobnosti se dle něj projevuje přehnanými představami jedince o vlastní důležitosti a privilegovanosti, a to i bez ohledu na skutečné výsledky jednání. Častým projevem je i arogantní chování a nedostatek empatie.

Člověk zaměřený jen na sebe
Opravdový vnitřní pokoj, vyrovnanost a harmonii nikdy nezakusí člověk zaměřený jen na sebe. Myslí si, že je lepší než ostatní, je plný posuzování a pohrdání. Chce si vystačit sám a žije v iluzi, že všechno umí lépe než druzí. Člověk zaměřený jen na sebe chce mít svůj život zcela pod kontrolou a chce si ho řídit sám podle toho, co považuje za nejlepší. Tím si ale zadělává na velký problém a  starosti.

Úporná snaha vypadat perfektně a bezchybně
Člověk zaměřený jen na sebe velmi dramaticky prožívá každé osobní selhání, každou situaci, která navenek ukáže jeho omezení, jeho chyby či křehkost. Proto se pořád cítí ohrožen a neustále žije v přesvědčení, že musí bránit svůj značkový sebeobraz. Má snahu ukazovat druhým perfektní a bezchybnou tvář, což je ovšem těžké břemeno.

Člověk zaměřený jen na sebe si v neustálém stresu klade otázku: „Co si o mně druzí myslí?“ Ostatní lidi totiž mnohdy považuje za rivaly nebo přinejmenším za ohrožení. Takovému člověku hrozí, že se utvrdí ve svém perfekcionismu, v nároku dělat všechno dokonale a být ve všem lepší než druzí. A to je pro něj zdrojem neustálého stresu. Perfekcionismus je jedním z úhlavních nepřátel vnitřního pokoje.

Neustálé zápolení se sebou i s druhými
Člověk zaměřený jen na sebe ale neustále s někým zápolí: Zápasí s Bohem, protože se odmítá nechat vést jako dítě a spoléhat se na Boží moudrost. Válčí i s druhými, protože na ně žárlí, vidí je jako své soupeře, případně jimi pohrdá. Pořád s ostatními soutěží a to ho velmi unavuje.
 

Aj v Biblii sa píše: „Miluj svojho blížneho ako seba samého.“ Zdravá láska k sebe a k okoliu prináša plnohodnotný a vyrovnaný Život. Ak je však potreba lásky, obdivu a uznania prehnaná, s naším zdravým vnímaním reality nie je niečo v poriadku.
Patologický narcizmus (narcistická porucha osobnosti) patrí k mimoriadne rozšíreným formám psychických ťažkostí v dnešnej dobe.

Pod pojmom patologický narcizmus v prvom rade chápeme zreteľnú poruchu pocitu vlastnej hodnoty. Takmer každý človek má prinajmenšom prechodné problémy so svojím pocitom vlastnej hodnoty. Narcistická porucha osobnosti však musí ako patologická diagnostická jednotka spĺňať isté kritériá. Medzi ne patrí nedostatok schopnosti vcítenia sa, ďalej vedomie veľkoleposti, precitlivenosť na hodnotenie iných, najmä na ich kritiku. Človek s narcistickou poruchou reaguje na kritiku hnevom, prezentuje prehnaný pocit svojej hodnoty. Takýto človek potrebuje dosiahnuť pozornosť u iných tým, že do popredia stavia svoje schopnosti a nadanie alebo svoje problémy charakterizuje ako jedinečné. Človek s narcizmom prejavuje veľké nároky a očakávanie na konanie iných ľudí voči nemu a často využíva medziľudské vzťahy nato, aby dosiahol vlastné ciele.
Mnohokrát takíto ľudia prežívajú pocity závisti a nenávisti. Keďže citový život u nich pracuje plocho, prázdnota a nuda sú častými sprievodcami ich života. Ak nedostávajú sebapotvrdzovanie, dochádza k ich rozladeniu, depresívnym reakciám alebo agresívnemu správaniu.

Aj vám sa zdá, že ľudia sú dnes akýsi samoľúbejší? Že sú arogantnejší, povyšujú sa nad ostatných? Nuž, dnešná doba, s precízne vypracovanými profilmi na sociálnych sieťach, týmto vlastnostiam veľmi praje.

Mnohí sú dnes zameraní hlavne sami na seba, ego im silnie a nabádania súčasného sveta, ako napríklad „musíš uveriť tomu, že ty si ten najlepší“, ich v tom iba podporujú.
Chcete malý príklad? Všetci poznáme spevácku súťaž Superstar. Zakaždým sa do nej prihlási vyše 10.000 ľudí a väčšina verí, že sa z nich môžu stať profesionálni speváci. Komické odchody zo scény, keď vyradený „spevák“ vysvetľuje porote, že nič nepochopila. Takto sa narcizmus javí navonok.

Čo je však skutočná narcistická porucha osobnosti?
V čom spočíva jej podstata?
Skúsime si to vysvetliť.
Mýtus o Narkissovi
Pojem narcizmus vychádza z gréckej mytológie. Narkissos bol mládenec, ktorý disponoval telesnou krásou, no bol chladný, nejavil záujem o iných ľudí. Celý svoj záujem upriamoval na vlastný výzor.
Keď sa však zahľadel do svojho obrazu na hladine vody, pochopil, že jeho láska k vlastnému obrazu nikdy nebude opätovaná, a od žiaľu sa utopil. Následne sa premenil na jarný žltý kvet – narcis.
Narcizmus v histórii psychoterapie
Pojem narcizmus sa v psychológii začal používať v 19. storočí, keď bol definovaný ako strata sexuálnych emócií v dôsledku absolútnej sebalásky. Podľa SigmundaFreuda, narodené dieťa je vo svojej podstate narcistické, všetko vníma ako súčasť seba.
Vývinom sa narcizmus postupne mení v lásku k objektom vonkajšieho sveta. V určitej miere je ľudská bytosť stále zameraná na seba, no pri zdravom vývine sa od narcizmu oslobodí. V opačnom prípade ostáva akoby uväznená a nezrelá.