Home Archive by category "Spôsoby komunikácie – Manipulácia, asertivita" (Page 3)

Kategória: Spôsoby komunikácie – Manipulácia, asertivita

Slovo komunikácia má základ v latinskom prídavnom mene communis, čo v preklade
znamená spoločný, a teda communicare = „robiť spoločným“. Pôvodný význam slova je
v súčasnosti čiastočne modifikovaný. Dnes pod pojmom komunikácia rozumieme sociálnu
interakciu, výmenu informácií (verbálnych aj neverbálnych) medzi odosielateľom
a prijímateľom prostredníctvom komunikačného kanála. Donnelly definoval komunikáciu ako
„prenos vzájomného porozumenia pomocou symbolov“. Komunikácia je proces obojstranný,
nezvratný- to čo povieme už späť nevezmeme. Je neoddeliteľnou súčasťou ľudskej existencie,
podmienkou sociálneho správania ľudí v spoločnosti.

PORUCHY OSOBNOSTI A MÝTUS PSYCHOPATA

Mezi nejčastější poruchy osobnosti patří emočně nestabilní, známá také jako hraniční, dále závislá, narcistická a vyhýbavá (anxiózní).

Kořeny poruch osobnosti nejsou jen genetické, ale často je najdeme v traumatických prožitcích z dětství, ale též v celkovém neukotvení v rodině, kde většinou absentoval nebo byl oslaben pocit bezpečí a jistoty. U lidí s poruchou osobnosti se objevují určité neměnné myšlenky, emoce a vzorce chování, zafixované ještě v době psychického vývoje. Dotyčný pak tyto vzorce opakovaně používá ve stresových situacích, bez ohledu na jejich efektivnost. Takto zatížení lidé nemívají náhled na možnost výběru z řady dalších možností v oblasti myšlení, prožívání a jednání, což následně vede k nejrůznějším konfliktům s okolím i se sebou samotným.

Účinkují: MUDr. ONDŘEJ PĚČ, Ph.D. psychiatr a psychoterapeut ESET, Psychoterapeutická a psychosomatická klinika http://www.klinikaeset.cz/ Mgr. MARTIN KALOUS psycholog Kaleidoskop – centrum terapie a vzdělávání, z.ú. http://www.kaleidoskop-os.cz/ MUDr. KATEŘINA DUCHOŇOVÁ psychiatrička a psychoterapeutka Ústřední vojenská nemocnice – Vojenská fakultní nemocnice Praha https://www.uvn.cz/cs/psychiatrie MUDr. IRENA SGALLOVÁ psychiatrička a psychoterapeutka Středisko psychoterapeutických služeb Břehová http://www.psychoterapie-praha.intern… PhDr. VÁCLAV JÍLEK klinický psycholog a psychoterapeut Denní psychoterapeutické sanatorium Ondřejov http://ondrejov.cz/

Zdroj YouTube

Nadměrné používání sociálních sítí dělá podle studie z lidí větší narcisty

Podle studie vypracované psychology z Milánské univerzity a Swansea University vede nadměrné používání sociálních médií, zejména sdílení snímků a „selfíček“, k nárůstu narcismu.

U zkoumaných uživatelů Facebooku, Twitteru, Instagramu a Snapchatu byl konkrétně zjištěn průměrně 25% nárůst narcistního chování. Vědci zkoumali změny chování 74 lidí ve věku 18–34 let po dobu čtyř měsíců.
Výzkumníci zjistili, že tyto osobnostní změny jsou primárně způsobené právě „vizuálním“ používáním sociálních sítí, např. zmíněným sdílením selfie fotografií, a že primárně „textové“ používání nemá zdaleka takový potenciál takto měnit osobnost.

Většina účastníků výzkumu používala sociální sítě (pro soukromé účely) v průměru tři hodiny denně, někteří však uváděli i osm hodin. 60 % účastníků používalo Facebook, 25 % Instagram a 13 % Twitter a Snapchat. Více než dvě třetiny je používaly hlavně pro sdílení fotografií. Po dobu zkoumání mnoho účastníků začalo vykazovat narcistní znaky v takové míře, že byli způsobilí pro léčbu narcistické poruchy osobnosti.
Podle profesora Phila Reeda, vedoucího Katedry psychologie Swansea university, před tímto výzkumem existovaly náznaky, že existuje spojitost mezi narcismem a používáním sociálních sítí kvůli sdílení vizuálních příspěvků, nicméně až dosud se nevědělo, jestli narcisté používají tuto formu sociálních médií více, nebo jestli je možné sítě spojovat s následným nárůstem narcismu. Ze závěrů výzkumu usuzuje, že narcistní sklony se mohou vyvinout u zhruba 20 % uživatelů sociálních médií, kteří je intenzivně využívají pro sdílení vizuálního obsahu.

Zdroj: https://otechnice.cz/nadmerne-pouzivani-socialnich-siti-dela-podle-studie-z-lidi-vetsi-narcisty/

Komunikační triky: jak rozpoznat manipulaci a umět se jí bránit

S manipulací se můžeme setkat v práci i osobním a veřejném životě. Ti, kdo umí manipulovat s ostatními, jsou mnohdy mistry svého oboru. Své cíle nedávají jasně najevo, ale umí dosáhnout svého nepřímo, často pomocí komunikačních a rétorických triků. Jak manipulaci prohlédnout, radí psycholog Jan Urban.

Manipulace je výrazem slabosti a osoba snažící se s námi manipulovat ve skutečnosti tomu, co říká, nabízí nebo prodává, sama příliš nevěří. Podle toho je třeba k ní přistupovat: dát najevo, že tato snaha je průhledná.
Prohlédnout, že máte před sebou manipulátora, můžete tehdy, když rozpoznáte, zda na vás použije některý z osvědčených triků.

1. trik   Působení na emoce
Manipulátor se často opírá o neúplné informace nebo složitě formulovaná sdělení, kterým druhá strana zcela nerozumí. K nejzávažnějším formám manipulace patří však ty, které se snaží ovlivnit naše emoce. Manipulující se totiž touto cestou snaží oslabit naši schopnost samostatně či kriticky uvažovat. Stejný cíl má i snaha vystavit nás v důležité situaci stresu nebo nás prostě vyvést z rovnováhy.
Emoce, které se manipulátor snaží vzbudit, mohou přitahovat i odpuzovat. V prvém případě jde nejčastěji o jeho snahu vyvolat (neoprávněnou) důvěru či (falešný) pocit bezpečí, jistoty nebo naděje opírající se o zdánlivou serióznost sdělení a určité nekonkrétní či nereálné sliby. Ve druhém případě jde nejčastěji o strach vyvolaný falešnými hrozbami.
Oba typy emocí se přitom mohou kombinovat. Příkladem je snaha druhou stranu nejprve určitým sdělením vystrašit a poté jí nabídnout řešení, které ji před údajným nebezpečím ochrání. Jde o manipulaci obvyklou v komerčním i politickém marketingu.
Manipulace spoléhající na vyvolání stresu, nejčastěji časového, je častá především v prodeji. Příkladem je sdělení, že zboží, o které máme zájem, je již téměř vyprodáno, a o jeho koupi je proto třeba se rozhodnout co nejrychleji. Podobné je sdělení, že nerozhodneme-li se rychle, ztratíme možnost slevy. Nejlepší reakcí na tuto manipulaci je požádat prodávajícího o slevu ještě větší.
O snížení naší kritičnosti se manipulující často pokoušejí i tím, že se nás snaží vyvést z míry, například vyvoláním nejistoty nebo pocitu viny, které mohou zvýšit naši ochotu vyjít manipulujícímu vstříc. Může jít i o kritiku, jež vede k tomu, že kritizovaný ztrácí sebedůvěru, a stává se tak snadněji ovladatelným.

Pages: 1 2

Manipulace nezbavuje člověka odpovědnosti

Žijeme v nábožensky svobodné zemi, v konzumní společnosti.

I na tomto „trhu“ se celá řada skupin pokouší o „misii“, chce nás oslovit. O úskalích na této cestě hovoříme se ZDEŇKEM VOJTÍŠKEM, zakladatelem Společnosti pro studium sekt a nových náboženských směrů.

Tvrdí se, že jsme národ převážně ateistický. Není to protimluv k přítomnému množství různých náboženských skupin?

Nezdá se, že by česká společnost byla více ateistická než kterákoli jiná na Západě. Přihlášení se k ateismu u nás většinou neznamená vyjádření odporu k duchovním záležitostem, ale vyjádření odporu vůči institucím, církvím. Vyplněním kolonky „bez vyznání“ při sčítání lidu Češi často dávají najevo svůj názor, že církve jsou dogmatické, represivní a chtivé majetku a moci, a že je tedy nejlepší s nimi nemít nic společného. Tento názor má své kořeny v české historii, ale v poslední době spolupůsobí se západní tendencí směrem k oslabení autority všech institucí. Zmenšení významu církví ale vůbec neznamená, že duchovního života je u nás méně. Je jen více rozptýlený, a tím méně viditelný.

Je něco, co spojuje obrovskou rozmanitost jednotlivých hnutí? Mají společného jmenovatele?

Nemůžeme vždy mluvit jenom o hnutí, k nimž lidé více či méně těsně přináležejí. Značná část duchovního života se naopak odehrává mimo jakékoli společenství, zcela privátně, na základě individuální návštěvy nějakých kurzů či seminářů, prostřednictvím různých placených duchovních učitelů a poskytovatelů duchovních služeb, na základě nákupu knih, karet, amuletů, formou duchovní práce na sobě apod. Společný všem novým aktivitám, ať už více či méně organizovaným, je jejich protest proti většinové společnosti a proti církvím, které jsou zavedené a s touto společností v podstatě zadobře. Hlavní výtky proti společnosti míří na materialismus a konzumní životní styl, na nízkou etickou úroveň (např. na podporu soutěživosti a agresivity), na „odlidštěnou“ medicínu, na stravovací návyky (především na jedení masa). A k výtkám vůči církvím, o nichž jsem už hovořil, můžeme přidat ještě třeba neschopnost zprostředkovat živý, aktuální náboženský zážitek.

Pages: 1 2