Home Archive by category "Spôsoby komunikácie – Manipulácia, asertivita" (Page 3)

Kategória: Spôsoby komunikácie – Manipulácia, asertivita

Slovo komunikácia má základ v latinskom prídavnom mene communis, čo v preklade
znamená spoločný, a teda communicare = „robiť spoločným“. Pôvodný význam slova je
v súčasnosti čiastočne modifikovaný. Dnes pod pojmom komunikácia rozumieme sociálnu
interakciu, výmenu informácií (verbálnych aj neverbálnych) medzi odosielateľom
a prijímateľom prostredníctvom komunikačného kanála. Donnelly definoval komunikáciu ako
„prenos vzájomného porozumenia pomocou symbolov“. Komunikácia je proces obojstranný,
nezvratný- to čo povieme už späť nevezmeme. Je neoddeliteľnou súčasťou ľudskej existencie,
podmienkou sociálneho správania ľudí v spoločnosti.

Komunikační triky: jak rozpoznat manipulaci a umět se jí bránit

S manipulací se můžeme setkat v práci i osobním a veřejném životě. Ti, kdo umí manipulovat s ostatními, jsou mnohdy mistry svého oboru. Své cíle nedávají jasně najevo, ale umí dosáhnout svého nepřímo, často pomocí komunikačních a rétorických triků. Jak manipulaci prohlédnout, radí psycholog Jan Urban.

Manipulace je výrazem slabosti a osoba snažící se s námi manipulovat ve skutečnosti tomu, co říká, nabízí nebo prodává, sama příliš nevěří. Podle toho je třeba k ní přistupovat: dát najevo, že tato snaha je průhledná.
Prohlédnout, že máte před sebou manipulátora, můžete tehdy, když rozpoznáte, zda na vás použije některý z osvědčených triků.

1. trik   Působení na emoce
Manipulátor se často opírá o neúplné informace nebo složitě formulovaná sdělení, kterým druhá strana zcela nerozumí. K nejzávažnějším formám manipulace patří však ty, které se snaží ovlivnit naše emoce. Manipulující se totiž touto cestou snaží oslabit naši schopnost samostatně či kriticky uvažovat. Stejný cíl má i snaha vystavit nás v důležité situaci stresu nebo nás prostě vyvést z rovnováhy.
Emoce, které se manipulátor snaží vzbudit, mohou přitahovat i odpuzovat. V prvém případě jde nejčastěji o jeho snahu vyvolat (neoprávněnou) důvěru či (falešný) pocit bezpečí, jistoty nebo naděje opírající se o zdánlivou serióznost sdělení a určité nekonkrétní či nereálné sliby. Ve druhém případě jde nejčastěji o strach vyvolaný falešnými hrozbami.
Oba typy emocí se přitom mohou kombinovat. Příkladem je snaha druhou stranu nejprve určitým sdělením vystrašit a poté jí nabídnout řešení, které ji před údajným nebezpečím ochrání. Jde o manipulaci obvyklou v komerčním i politickém marketingu.
Manipulace spoléhající na vyvolání stresu, nejčastěji časového, je častá především v prodeji. Příkladem je sdělení, že zboží, o které máme zájem, je již téměř vyprodáno, a o jeho koupi je proto třeba se rozhodnout co nejrychleji. Podobné je sdělení, že nerozhodneme-li se rychle, ztratíme možnost slevy. Nejlepší reakcí na tuto manipulaci je požádat prodávajícího o slevu ještě větší.
O snížení naší kritičnosti se manipulující často pokoušejí i tím, že se nás snaží vyvést z míry, například vyvoláním nejistoty nebo pocitu viny, které mohou zvýšit naši ochotu vyjít manipulujícímu vstříc. Může jít i o kritiku, jež vede k tomu, že kritizovaný ztrácí sebedůvěru, a stává se tak snadněji ovladatelným.

Pages: 1 2

Manipulace nezbavuje člověka odpovědnosti

Žijeme v nábožensky svobodné zemi, v konzumní společnosti.

I na tomto „trhu“ se celá řada skupin pokouší o „misii“, chce nás oslovit. O úskalích na této cestě hovoříme se ZDEŇKEM VOJTÍŠKEM, zakladatelem Společnosti pro studium sekt a nových náboženských směrů.

Tvrdí se, že jsme národ převážně ateistický. Není to protimluv k přítomnému množství různých náboženských skupin?

Nezdá se, že by česká společnost byla více ateistická než kterákoli jiná na Západě. Přihlášení se k ateismu u nás většinou neznamená vyjádření odporu k duchovním záležitostem, ale vyjádření odporu vůči institucím, církvím. Vyplněním kolonky „bez vyznání“ při sčítání lidu Češi často dávají najevo svůj názor, že církve jsou dogmatické, represivní a chtivé majetku a moci, a že je tedy nejlepší s nimi nemít nic společného. Tento názor má své kořeny v české historii, ale v poslední době spolupůsobí se západní tendencí směrem k oslabení autority všech institucí. Zmenšení významu církví ale vůbec neznamená, že duchovního života je u nás méně. Je jen více rozptýlený, a tím méně viditelný.

Je něco, co spojuje obrovskou rozmanitost jednotlivých hnutí? Mají společného jmenovatele?

Nemůžeme vždy mluvit jenom o hnutí, k nimž lidé více či méně těsně přináležejí. Značná část duchovního života se naopak odehrává mimo jakékoli společenství, zcela privátně, na základě individuální návštěvy nějakých kurzů či seminářů, prostřednictvím různých placených duchovních učitelů a poskytovatelů duchovních služeb, na základě nákupu knih, karet, amuletů, formou duchovní práce na sobě apod. Společný všem novým aktivitám, ať už více či méně organizovaným, je jejich protest proti většinové společnosti a proti církvím, které jsou zavedené a s touto společností v podstatě zadobře. Hlavní výtky proti společnosti míří na materialismus a konzumní životní styl, na nízkou etickou úroveň (např. na podporu soutěživosti a agresivity), na „odlidštěnou“ medicínu, na stravovací návyky (především na jedení masa). A k výtkám vůči církvím, o nichž jsem už hovořil, můžeme přidat ještě třeba neschopnost zprostředkovat živý, aktuální náboženský zážitek.

Pages: 1 2

Psychopati v politike

V posledných rokoch sa čoraz viac v politickej psychológii hovorí, že mnoho psychopatických jedincov nemusí byť umiestnených len v inštitucionalizovaných zariadeniach. Môžu sa stať úspešnými lídrami, ktorí môžu viesť či už firmu, alebo celú krajinu. Predstava strašného zločinca alebo vraha je preto (obyčajne) mimoriadne vzdialená od reality.

Čo znamená psychopatia?

Termín psychopatia označuje skupinu porúch, ktorú psychológovia a psychiatri označujú termínom – porucha osobnosti. Napriek tomu, že rozlišujeme niekoľko typov porúch osobnosti, jestvuje viacero spoločných znakov. Typická je slabá schopnosť nadväzovať úprimné vzťahy s druhými ľuďmi, egocentrizmus, absentujúce pocity viny alebo nízka emočná inteligencia. Zaujímavosťou je, že na povrchu sa ich správanie môže javiť ako priateľské a dokonca až sympatické. Najmä pri prvom kontakte dokáže psychopatický jedinec neraz pôsobiť ako príjemná, až šarmantná osoba. Psychopati vedia byť očarujúci, charizmatickí a v kombinácii s chabým svedomím a empatiou sú schopní aj účinne manipulovať a ovplyvňovať ľudí.

Podľa Americkej psychiatrickej asociácie (1) môžeme rozlíšiť týchto 10 typov porúch osobnosti:

paranoidná porucha osobnosti – správanie a prežívanie sa vyznačuje nedôverou a podozrievavosťou, v rámci ktorej sú motívy druhých ľudí interpretované ako nepriateľské.

antisociálna porucha osobnosti – neschopnosť prispôsobiť sa sociálnym normám s ohľadom na zákony, zákernosť, impulzivita, podráždenosť a agresivita, bezohľadný nezáujem o ostatných.

schizoidná porucha osobnosti – blízke vzťahy prinášajú malú alebo žiadnu radosť. Osoba volí takmer vždy osamelú činnosť. Prejavuje emočný chlad a malý alebo žiadny záujem o sexuálne zážitky.

schizotypná porucha osobnosti – prejavuje sa akútnou nepohodou v blízkych vzťahoch, bizarnými presvedčeniami (paranoidné myšlienky, telepatia) a excentrickým správaním.

hraničná porucha osobnosti – nestabilné medziľudské vzťahy a pocity k nim. Typická je výrazná impulzivita, neprimeraný hnev či nestabilný sebaobraz.

histriónska porucha osobnosti – vyznačuje sa silnou tendenciou byť stredobodom pozornosti, sebadramatizáciou, teatrálnosťou a prehnaným vyjadrovaním emócií.

narcistická porucha osobnosti – pocity vlastnej grandiozity/dôležitosti a vyžadovanie nadmerného obdivu od ostatných. Typické je intenzívne zaoberanie sa predstavami bezhraničného úspechu a moci, využívanie ostatných a nedostatok empatie.

vyhýbavá porucha osobnosti – sociálne stiahnutie sa, pocity nedostatočnosti a precitlivenosti k negatívnemu hodnoteniu.

závislá porucha osobnosti – submisívne a silno závislé správanie vyplývajúce z nadmernej potreby byť objektom starostlivosti. Obťažne dáva najavo nesúhlas, pretože sa obáva straty podpory.

obsedantno-kompulzívna porucha osobnosti – prejavuje sa posadnutosťou poriadkom, perfekcionizmom a potrebou kontrolovať.

Pages: 1 2 3

Psychopati nemajú súcit ani svedomie

Psychopati majú podľa odborníkov obmedzený rozsah emócií, no nie je pravda, že by im úplne chýbala empatia.

Odborníčka na neverbálnu komunikáciu Nora Lauková

Jedným z kritérií, ktorým podliehajú ľudia so sklonom k psychopatii, je kritérium ICD-10, t. j. absolútne ignorovanie pocitov iných ľudí. Znamená to, že psychopat nemá vôbec žiadnu empatiu?

Podľa psychiatra a neurológa Jamesa Fallona je najbližšia definícia psychopatie, ktorá sa nachádza vo väčšine učebníc, antisociálna porucha osobnosti. Vychádza zas z nerešpektovania spoločenských noriem, agresivity, ohrozovania seba a iných, nedostatku zodpovednosti a schopnosti odhadnúť dôsledky svojich činov a nízkej úrovne empatie.

Psychopati majú podľa odborníkov obmedzený rozsah emócií, no nie je pravda, že by im úplne chýbala empatia. Oblasti v mozgu, ktoré sú zodpovedné za vášnivú empatiu, sú buď nesprávne vyvinuté alebo poškodené počas vývoja.

Zdroj YouTube

Psychologička o manipulácii: Treba si zmapovať, v čom má iný človek nad nami moc (podcast Ľudskosť)

My ľudia máme prirodzenú túžbu ovplyvňovať to, čo sa deje okolo nás.

My ľudia máme prirodzenú túžbu ovplyvňovať to, čo sa deje okolo nás. A niekedy nás láka ovládať aj iných ľudí. Dôvodov je viacero, ale veľmi často to robíme preto, že cítime strach alebo diskomfort – a prostredníctvom manipulácie sa ho snažíme zbaviť.

V novej epizóde podcastu Ľudskosť sa Barbora Mareková rozpráva so psychologičkou a psychoterapeutkou Lenkou Uherovou o tom, aké techniky manipulácie existujú a prečo sú účinné.

Hovorí aj, ako sa môžeme brániť, ak sme terčom manipulácie. Rozoberú manipuláciu vo vzťahoch s blízkymi, a rozprávajú sa aj o nebezpečnej manipulácii, ktorej čelia ľudia v práci. “Treba si zmapovať, akú má ten druhý človek nado mnou moc,” vraví Lenka v podcaste. “Vie ma vyhodiť? Vie ma v niečom obmedziť? Niečo mi zabrániť alebo limitovať ma v nejakých mojich potrebách? Lebo náš strach môže niekedy zväčšiť ten pocit, že sme bezmocní – a ono to tak nemusí celkom byť.”

Lenka vysvetľuje, ako vieme pri odhaľovaní manipulácie využiť kontakt s vlastným telom. Vysvetlí, čo funguje a čomu sa radšej vyvarovať. A povie tiež, v akých situáciách je lepšie zapojiť do riešenia aj niekoho zvonka.

Spomenuté v podcaste – Gaslight – film r. 1944
Hostka odporučila knihy:
– Nenásilná komunikace (Marshall B. Rosenberg)
– Nenechte sebou manipulovat (Isabelle Nazare – A

Prevzaté z YouTube