Mé zkušenosti se Silvovou metódou

Osobní svědectví o působení a následcích této metody

(ÚVOD)
Před několika lety jsem následkem dlouhodobého přepínání sil duševních i tělesných, stresu a neúměrné zátěže jak v zaměstnání, tak i v osobním životě, postupně začala trpět poruchami usínání a spánku, což jsem bohužel neřešila snížením zátěže a odpočinkem, nebo nějakou radikální životní změnou, ale ve snaze si podržet stávající rozsah činností, zaměstnání i výkon a ve snaze se vyhnout práškům na spaní, neboť jsem byla před nimi lékařem varována, že vytvářejí návyk a poškozují žaludek, jsem se snažila najít nějakou jinou, alternativní a dle mého mínění přirozenou cestu. BOHUŽEL a souhrou velmi nepříznivých okolností se mi v té době dostala do rukou tehdy již celosvětově rozšířená publikace autorů Josého Silvy a Philipa Mieleho „Silvova metoda ovládání vlastní mysli“ (´´Silva Mind Control´´), jež je stále i v současnosti na knižním trhu nabízena se stejným popisem, stejnou nabídkou, přesněji řečeno – se stejnou manipulativní reklamou, jíž jsem, opakuji BOHUŽEL, jako tehdy ateistka, svým způsobem uvěřila, nekriticky ji přijala a začala doporučené techniky používat a praktikovat. Pro vysvětlení své odsuzující kritiky a naprosté zamítnutí této pseudovědecké metody, jak bude následovat níže v textu v bodech 4 a 5, uvádím nyní zkrácený a nekomentovaný popis metody, jenž je pro čtenáře a případné zájemce velmi dobře a lákavě marketingově formulovaný, a anotaci této knihy, jak byla a je prezentována čtenářům (zdroj z internetu ze 17.1.2018 se vztahuje ke 2. vydání publikace z r. 2003 – PRAGMA, přejímá však informace z 1.vydání u nás r. 1993.)

Křesťanství a okultismus

Kněz Jacques Verlinde (nar. 1947), zakladatel společenství „Rodina sv. Josefa“, prožil hlubokou zkušenost se světem okultismu a jeho praktikami.

Zažil však také ještě mnohem hlubší uzdravující a osvobozující zkušenost s Ježíšem Kristem, o čemž vydává svědectví v následujícím textu, který jsme doplnili o malý slovník pojmů a krátký dodatek.

Nebezpečí okultismu

P. Jacques Verlinde jako velmi nadaný maturoval již v 15 letech, promoval ve 24, pracoval jako nukleární chemik. Když mu v roce 1968 překřížila cestu Maharishi Mahesh jóga, jeho život se od základu změnil.

Šel za svým guru nejdříve do Španělska, pak do Indie. V letech 1971-1974 dychtivě nasával jako houba učení velkých hinduistických mistrů, praktikoval jógu a jiné techniky, které slibují vstup do božství až k dokonalosti, trávil celé měsíce v me­ditaci téměř bez jídla a bez spánku. Prožil samadhi – úplné sjednocení sám se sebou – jako fascinaci, nikoliv však jako obšťastnění. Za tím vším cítil „nesmírnou prázdnotu. Nic. Zmizí v tom i vlastní já“, jak dnes dosvědčuje. V této osamocenosti se ozval hlas: „Jak dlouho mě ještě necháš čekat, mé dítě?“ Po­znal Kristův hlas a vrátil se do Bruselu. Od té doby se pokouší o nový život. Denní mše svatá, modlitby, ale stále ještě kyvadélko a jiné paranormální praktiky. Cítí se jako míč v rukou okultních sil, a to navzdory křesťanské náboženské praxi.

Ještě jednou se obrátí k Bohu, tentokrát radikálně. Ode­vzdává Bohu všechny paranormální schopnosti, a konečně je svobodný. Jeho postupné uzdravování však trvá léta. R. 1983 přijímá kněžské svěcení. Následuje život v tichu a v modlitbě, ale také s četnými svědectvími. V roce 1990 se k němu připo­juje skupina studentů. Zakládají společenství Rodina sv. Jo­sefa. Protože tak prožil, co znamená okultismus, nešetří ná­mahou, aby varoval před koketováním s různými nabídkami New Age. P. Jacques Verlinde píše:

„Není pochyb: z takových zkušeností vyjde člověk jako psychická troska. Nemyslete si, že se můj dnešní stav ustálil měsíc po skončení s esoterickými zkušenostmi. Denně potkávám bezpočet hluboce zra­něných mladých lidí. Musí pod­stoupit dlouhou cestu uzdravo­vání a osvobozování. Jen tak je možno je postupně vytrhnout z jejich závislostí. Kdo se vydá malými kroky na tuto cestu, začne tak trochu s jógou, tro­chu se spiritismem a pohrává si s okultismem, nechá se tro­chu zasvětit do esoteriky, kon­zumuje do sebe po kapkách jed.

Dr. Gloria Polo – od okultizmu k Bohu

Dr. Gloria Polo – od okultizmu k Bohu

V prvej časti opisuje Gloria Polo ako ju zasiahol blesk a čo sa dialo tesne potom. Poznanie neopísateľnej lásky, veľké svetlo, ľudí na zemi, uviaznutých v hriechu, ľudí cirkvi spojených svetlom Ducha svätého a Božou láskou. Poznanie, že do „záhrady“ vchádzajú iba Tí, ktorí sú v milosti Pánovej.

Nebezpečný okultizmus ! Bol som učeníkom okultného majstra. A skončil som na psychiatrii

Videl som, ako dokáže okultizmus liečiť a uzdravovať, akú má moc a kam to celé vedie. Rozhovor so Štefanom Esztergályosom.

Ako ste sa dostali k ezoterike a okultizmu?

Každý človek túži byť v niečom výnimočný. V deviatich rokoch som stratil otca a mama zostala sama s tromi školopovinnými deťmi, čo nebolo jednoduché pre ňu ani pre nás. Odvtedy som vo svojom živote prežíval veľkú frustráciu a zároveň hnev voči Bohu, že otec musel takto zomrieť. To spôsobilo, že som mal neskôr problém s autoritami a pomerne ťažko som sa pretĺkal životom. Veľa z nich ma nejakým spôsobom skúšalo zlomiť a potom boli aj také autority, ktoré ma mali rady, videli vo mne určitú výnimočnosť a vedeli ma v nej povzbudiť. S nimi som vedel spolupracovať. Jednoducho som hľadal svoju jedinečnosť. To bol kľúčový faktor v tom, že som sa neskôr v živote niečím takým zapodieval.

Kedy sa začalo vaše praktizovanie ezoteriky a okultu?

Vždy ma priťahovali nadprirodzené veci. Začalo sa to tým, že cez kamaráta som sa stretol s jedným známym, ktorého sme volali „majster” (úsmev). Bol to chalan, ktorý bol budhista, cvičil kung-fu a tai-či. Hovorili sme spolu o téme budhizmus verzus kresťanstvo a on ma veľmi ľahko presvedčil, že budhizmus je to pravé a kresťanstvo je trošku mimo. To svedčilo o tom, že som nemal správne znalosti, nepoznal som biblického Boha a nečítal som Písmo. A dovtedy som ešte nezažil obrátenie. Nemal som to v srdci, len nejakým spôsobom v rozume. Takže tento chlapík nemal až takú ťažkú prácu, aby ma ovplyvnil.

Jóga, okultizmus a mágia – skutočný príbeh

Chcel by som vydať svedectvo o tom, aké nebezpečné sú okultizmus, mágia, meditácie a rôzne praktiky pohanského Východu. Spočiatku všetko vyzerá nevinne, ale angažovanie sa v týchto činnostiach vedie k hriechu modloslužby, ba priam až k satanizmu. Vo svojom živote som prešiel celou touto cestou.

Ako najstarší zo šiestich súrodencov som nemal ľahké detstvo. Povinnosti, ktoré presahovali detské možnosti, nedostatok lásky, otcovo zlé správanie sa a preklínanie spôsobili, že od detstva som bol zranený a veľmi som trpel.
 
Keď som mal dvadsať rokov, Pán Boh vykonal pre mňa prvý zázrak tým, že mi zachránil život. Bol som vlažný katolík, dvakrát do roka som sa spovedal a prijímal Eucharistiu. Nepoznal som Ježiša, Sväté písmo ani katechizmus, nežil som podľa Božích prikázaní, nepretržite som niektoré z nich porušoval.
 
 Okrem toho som veril poverám (čierna mačka prebiehajúca cez cestu mi predpovedala nešťastie, kominár mi zvestoval šťastie atď.). Veril som aj vešteniu, chodieval som k veštici a využíval som služby numerológa.

Nevedel som, že prechovávanie v domácnosti sošiek Budhu, znakov zverokruhu, ezoterických kníh, nosenie talizmanov – zvlášť v súčasnosti moderného prsteňa Atlantov, viera v horoskopy, závislosť na televízii a na zlých veciach v internete je modloslužbou, ktorá sa v človeku rozmáha ako rakovina. 
Každý druh špiritizmu, okultizmu a mágie – nech sú akéhokoľvek pôvodu – je žriedlom zlých energií, ktoré pôsobia na človeka aj na jeho okolie. 

Postupne, avšak účinne ničili moju psychiku, telo aj dušu. Vtedy som si nebol vedomý toho, že rodičia preklínajúci svoje deti im veľmi duchovne škodia a že aj to bolo prameňom môjho utrpenia a neúspechov. Nevedel som, že jediným liekom na vyrieknuté prekliatie je odpustenie, prijímanie sviatostí a modlitba.