Člověk zaměřený jen na sebe
Opravdový vnitřní pokoj, vyrovnanost a harmonii nikdy nezakusí člověk zaměřený jen na sebe. Myslí si, že je lepší než ostatní, je plný posuzování a pohrdání. Chce si vystačit sám a žije v iluzi, že všechno umí lépe než druzí. Člověk zaměřený jen na sebe chce mít svůj život zcela pod kontrolou a chce si ho řídit sám podle toho, co považuje za nejlepší. Tím si ale zadělává na velký problém a starosti.
Úporná snaha vypadat perfektně a bezchybně
Člověk zaměřený jen na sebe velmi dramaticky prožívá každé osobní selhání, každou situaci, která navenek ukáže jeho omezení, jeho chyby či křehkost. Proto se pořád cítí ohrožen a neustále žije v přesvědčení, že musí bránit svůj značkový sebeobraz. Má snahu ukazovat druhým perfektní a bezchybnou tvář, což je ovšem těžké břemeno.
Člověk zaměřený jen na sebe si v neustálém stresu klade otázku: „Co si o mně druzí myslí?“ Ostatní lidi totiž mnohdy považuje za rivaly nebo přinejmenším za ohrožení. Takovému člověku hrozí, že se utvrdí ve svém perfekcionismu, v nároku dělat všechno dokonale a být ve všem lepší než druzí. A to je pro něj zdrojem neustálého stresu. Perfekcionismus je jedním z úhlavních nepřátel vnitřního pokoje.
Neustálé zápolení se sebou i s druhými
Člověk zaměřený jen na sebe ale neustále s někým zápolí: Zápasí s Bohem, protože se odmítá nechat vést jako dítě a spoléhat se na Boží moudrost. Válčí i s druhými, protože na ně žárlí, vidí je jako své soupeře, případně jimi pohrdá. Pořád s ostatními soutěží a to ho velmi unavuje.