Jak se chránit před manipulací

Zásady kontramanipulace
– mluvit v krátkých větách
– vyjadřovat se neurčitě
– používat ustálené fráze, přísloví, obecné zásady
– používat také neurčité „se“, „člověk“, „lidé“ (obecná rovina)
– žertovat, jakmile to situace dovolí
– usmívat se, hlavně na konci věty, jakmile to situace dovolí
– zesměšňovat sebe sama (žertovat na vlastní účet)
– hovořit stále zdvořile
– nezaplétat se do diskuse, pokud k ničemu nevede nebo spěje jen ke znevažování
– vyhnout se agresivitě
– k ironii se uchylovat jen tehdy, když chceme m. odbýt a jsme si přitom sami sebou jisti
– krátce se omluvit, ale neospravedlňovat se

Několik nástrojů kontramanipulace

To je váš názor. (To je také názor.)
Můžete si myslet své. (každý si může myslet své.)
Můžete se to domnívat. (Někdo se to může domnívat.)
Tak si to vykládáte vy. (To je jeden možný výklad.)
Můžete to tak vidět. (Někdo to tak může vidět).
Vidíte to (berete to) tak, jak chcete vy.
Máte právo si to myslet.
Můžu vám říct „ano“, jestli to chcete slyšet.
Když to říkáte…
Když myslíte…
To je jeden pohled na věc.
Často lidé mluví o věcech, o kterých nic nevědí.
Vidíte jen jednu stránku věci, to je normální.
Když člověk neví, vždycky si to nějak domyslí.
Je na vás, abyste si to domyslel.
Já mám jiný názor.
To je možné.
To je možné…podle Vás!
To je pravda.
Přesně tak.
Viďte?!
To se mi může stát.
To se stává.
Nejsem jasnovidec.
Někdy člověk musí takový být.
A to ještě nevíte všechno!
Asi jsem si z něho vzal příklad…
A mně se práv líbí být jako ostatní.
To ví každý.
Přijde na to.
Já o tom přece nemluvím.
To je až příliš snadné!
To říkáte mně?
To vždycky neplatí.
Každý podle svého gusta.
Každý máme svůj vkus.
Mně se to líbí, a to je snad hlavní, nemyslíš?
Zdání klame.
Já se takhle cítím dobře.
Záleží na tom, kdo to má na sobě.
To je pravda, že Vám by to neslušelo.
Mám ráda originalitu.
Ale já se nikdy podle ostatních neřídím.
To dodává právě určité kouzlo!
Přátelům (partnerovi) se takhle líbím.
Nikdo není dokonalý, viďte!
Každý máme svůj styl.
To je milé, že mi to říkáte!
Nedělejte si se mnou starosti.
Každá rada dobrá.
Vždyť uvidíme.
Časem uvidíme.
Někdy se to může hodit.
Každý máme své zkušenosti.
Kdo nic nedělá, nic nezkazí.
Ano, na to jsem nepomyslel!
Nezapomenu.
Já mám čisté svědomí.
Děkuji pěkně!
Děkuji Vám, že mi to říkáte.
Děkuji vám, že mi dovolíte, abych se rozhodl sám.
Mám snad na vybranou?
Jako obvykle.
To je milé, že s o mě tak staráte.
Jste hodný, že mi to dovolíte.
Zřejmě.
To není důležité.
Nic není tragické, i když mnohé věci jsou důležité.
Já mám jiné mravní zásady.
To záleží na morálce!
O tom nepochybuji.
Zajisté.
Chápu.
Aha!
Hm, hm…
Přesně tak.
Opravdu často.
Určitě.
To doufám.
Dobře jsme si porozuměli.
Vždyť to dobře víte.
To je škoda.
Tak ať!
Je mi líto.
Pro tentokrát ano.
Taky člověk může někdy mít pravdu.
Nedomnívala jsem se, že jste si toho všiml.
Jsem rád, že to říkáte.
Určitě proto jsou důvody.
„Člověk“, to jako vy?
Asi neznáme stejné „lidi“.
Myslíte?
„Člověk“ – to mi nic neříká.
Mám dojem, že přiléváte oleje do ohně.
Nejsme tu proto, abychom přilévali oleje do ohně.
Proč něco takového říkáte?
Každý se ubírá svou cestou.
Ano, ale v zaměstnání se vyvíjíme.
NA všechno rozum nestačí.
A co vám říká láska (přátelství)?
Když má někdo někoho rád, tak moc nepočítá.
Dělá vám to starost? (místo „To se vás netýká“).
Vadí vám to tolik?
Proč?
Proč ne?
A vy?
A co si o tom myslíte vy?
Proč se mě na to ptáte?
Víte, já vím, co dělám.
Těší mě to.
Kdo to řekl?
Odkud to máte?
Vy se zabýváte klepy?
Jaký vy na to máte názor?
Co tím chcete říct?
Co jsem měl dělat jiného…?
Proč to říkáte?
Mohl byste to upřesnit?
….