Křesťanství a okultismus

Kněz Jacques Verlinde (nar. 1947), zakladatel společenství „Rodina sv. Josefa“, prožil hlubokou zkušenost se světem okultismu a jeho praktikami.

Zažil však také ještě mnohem hlubší uzdravující a osvobozující zkušenost s Ježíšem Kristem, o čemž vydává svědectví v následujícím textu, který jsme doplnili o malý slovník pojmů a krátký dodatek.

Nebezpečí okultismu

P. Jacques Verlinde jako velmi nadaný maturoval již v 15 letech, promoval ve 24, pracoval jako nukleární chemik. Když mu v roce 1968 překřížila cestu Maharishi Mahesh jóga, jeho život se od základu změnil.

Šel za svým guru nejdříve do Španělska, pak do Indie. V letech 1971-1974 dychtivě nasával jako houba učení velkých hinduistických mistrů, praktikoval jógu a jiné techniky, které slibují vstup do božství až k dokonalosti, trávil celé měsíce v me­ditaci téměř bez jídla a bez spánku. Prožil samadhi – úplné sjednocení sám se sebou – jako fascinaci, nikoliv však jako obšťastnění. Za tím vším cítil „nesmírnou prázdnotu. Nic. Zmizí v tom i vlastní já“, jak dnes dosvědčuje. V této osamocenosti se ozval hlas: „Jak dlouho mě ještě necháš čekat, mé dítě?“ Po­znal Kristův hlas a vrátil se do Bruselu. Od té doby se pokouší o nový život. Denní mše svatá, modlitby, ale stále ještě kyvadélko a jiné paranormální praktiky. Cítí se jako míč v rukou okultních sil, a to navzdory křesťanské náboženské praxi.

Ještě jednou se obrátí k Bohu, tentokrát radikálně. Ode­vzdává Bohu všechny paranormální schopnosti, a konečně je svobodný. Jeho postupné uzdravování však trvá léta. R. 1983 přijímá kněžské svěcení. Následuje život v tichu a v modlitbě, ale také s četnými svědectvími. V roce 1990 se k němu připo­juje skupina studentů. Zakládají společenství Rodina sv. Jo­sefa. Protože tak prožil, co znamená okultismus, nešetří ná­mahou, aby varoval před koketováním s různými nabídkami New Age. P. Jacques Verlinde píše:

„Není pochyb: z takových zkušeností vyjde člověk jako psychická troska. Nemyslete si, že se můj dnešní stav ustálil měsíc po skončení s esoterickými zkušenostmi. Denně potkávám bezpočet hluboce zra­něných mladých lidí. Musí pod­stoupit dlouhou cestu uzdravo­vání a osvobozování. Jen tak je možno je postupně vytrhnout z jejich závislostí. Kdo se vydá malými kroky na tuto cestu, začne tak trochu s jógou, tro­chu se spiritismem a pohrává si s okultismem, nechá se tro­chu zasvětit do esoteriky, kon­zumuje do sebe po kapkách jed.