Křesťanství a okultismus

Malý slovník pojmů k článku s dodatkem:
Bílá magie
– jedna z forem magie, tj. rituálních úkonů se záměrem ovlivnit skutečnost za pomoci vyšších bytostí a sil. Oproti tzv. černé magii je u ní údajně rozdíl v jejím zacílení: černá magie má být zaměřena k vědomému škození druhým lidem, zvířatům či na majetku, kdežto bílá magie má sloužit ke konání dobra. V obou případech se však jedná o magii, která je z duchovního hlediska pro člověka hluboce škodlivá. Takovými praktikami se člověk staví vůči Bohu a vůči důvěře v jeho svrchované a láskyplné působení a vydává se do područí mocností, které vzývá a prosí o jejich působení.
Channeling
– komunikace s duchy, která může být např. zaznamenávána tzv. „automatickým psaním“ či „automatickou kresbou“. Existuje určitá spojitost mezi spiritismem (vyvoláváním údajných duchů zemřelých) a channelingem.
Magnetismus
– přesvědčení o „magnetické síle“ v člověku (tzv. biomagnetismus), ale i v celém vesmíru, kterou je údajně možné uzdravovat tělesné nemoci (přikládáním rukou). Někdy se též nazývá jako mesmerismus podle zakladatele této metody F. A. Mesmera. Metoda byla vyvrácena francouzskou Akademií věd r. 1784.
Mantra
– „magická průpověď“, slovní formulace určená v hinduismu a mahájánovém buddhismu k meditaci, obsahující často vzývání některého z konkrétních božstev a údajně v sobě nesoucí aktivní proměňující sílu, která svým působení při recitaci mantry přivádí člověka na vyšší duchovní úroveň.
Radiesteze (či radiestezie)
– schopnost vnímání údajných energetických polí (např. tzv. „geopatogenních zón“) citlivými lidskými jedinci. Sem náleží např. tzv. „proutkařství“, používání „kyvadélka“ apod. Vědecky tato energetická pole nebyla dosud dokázána.
Spiritismus
– vyvolávání a kontaktování údajných duchů zemřelých. Ze zkušeností a z následků je však zřejmé, že se jedná o tzv. „zlé duchy“, kteří mají negativní vliv na ty, kteří takovéto duchy vzývají a komunikují s nimi.
 
Všechny výše zmíněné okultní praktiky jsou v rozporu s křesťanskou vírou v Ježíše Krista, neboť odvrací člověka od důvěry v milujícího a svrchovaného Boha, který jediný má být člověkem uctíván a milován a který jediný dává člověku skutečnou spásu v jeho existenciální narušenosti. Tyto výše zmíněné praktiky jsou zapovězeny samotným Bohem přímo v Písmu:
„Až vstoupíš do země, kterou ti dává Hospodin, tvůj Bůh, neuč se jednat podle ohavností oněch pronárodů. Ať se u tebe nevyskytne nikdo, kdo by provedl svého syna nebo svou dceru ohněm, věštec obírající se věštbami, mrakopravec ani hadač ani čaroděj ani zaklínač ani ten, kdo se doptává duchů zemřelých, ani jasnovidec ani ten, kdo se dotazuje mrtvých. Každého, kdo činí tyto věci, má Hospodin v ohavnosti. Právě pro tyto ohavnosti Hospodin, tvůj Bůh, před tebou vyhání ony pronárody. Budeš se dokonale držet Hospodina, svého Boha. Tyto pronárody, které si podrobíš, poslouchají mrakopravce a věštce, ale tobě to Hospodin, tvůj Bůh, nedovolil.“ (Deuteronomium 18,9-14)
Pouze Bůh je hoden úcty člověka a pouze od něho pochází všechno dobro:
„Já jsem Hospodin, tvůj Bůh; já jsem tě vyvedl z egyptské země, z domu otroctví. Nebudeš mít jiného boha mimo mne. Nezobrazíš si Boha zpodobením ničeho, co je nahoře na nebi, dole na zemi nebo ve vodách pod zemí. Nebudeš se ničemu takovému klanět ani tomu sloužit. Já Hospodin, tvůj Bůh, jsem Bůh žárlivě milující. Stíhám vinu otců na synech i do třetího a čtvrtého pokolení těch, kteří mě nenávidí, ale prokazuji milosrdenství tisícům pokolení těch, kteří mě milují a má přikázání zachovávají.“ (Deuteronomium 5,6-10)
Člověk nemá hledat mimobožské způsoby k přivlastnění si jakékoliv pomíjivé „výhody“[1] (peníze, něčí přízeň, poznání budoucnosti, moc nad druhými, nadpřirozené schopnosti atp.), odtrženě od vztahu s Bohem a obcházením Bohem daných prostředků a cest. Pokud tak činí, odvrací se od Boha a dostává se do područí vlastních žádostí a oněch sil, od nichž se mu těchto znánlivých „výhod“ dostává. Z tohoto následného područí vede vysvobození pouze skrze Ježíše Krista – který „se zjevil, aby zmařil činy ďáblovy“ (srov. 1. list Janův, 3,8) a který „svou smrtí zbavil moci ďábla“ (srov. List Židům 2,14) -, a to cestou odvrácení se od těchto bezbožných skutků, vyznání hříchů a odevzdání se Bohu skrze Ježíše Krista, který mocí své krve dává svobodu a vykupuje z jakéhokoliv „otrockého jha“.
Katechismus katolické církveještě k problematice magie a okultismu říká:
„Je třeba odmítat všechny způsoby věštění: vzývání satana nebo zlých duchů, vyvolávání mrtvých nebo jiné praktiky, o nichž se neprávem soudí, že ‘odhalují‘ budoucnost. Uchylovat se o radu k horoskopům, k astrologii, k hádání z ruky, k výkladu předtuch a věšteb, k jevům jasnovidectví, ptát se věštců (médií), v tom všem se skrývá vůle mít vládu nad časem, nad dějinami a konečně nad lidmi a zároveň touha naklonit si skryté mocnosti. Je to v příkrém rozporu se ctí a úctou spojenou s láskyplnou bázní, jakou dlužíme pouze Bohu.“ (Katechismus katolické církve 2116)
 
Lukáš Drexler