Poruchy osobnosti

F60.6 Úzkostná (vyhýbavá) porucha osobnosti
Definice
Pocity napětí, nebezpečí a méněcennosti. Neustálá touha být oblíben a přijímán, přecitlivělost k odmítání a kritice s omezeným množstvím osobních vztahů a s tendencí vyhýbat se určitým aktivitám vzhledem k vrozenému zveličování potenciálních nebezpečí nebo rizik všedních situací (Smolík, 1996, str. 374).
Diagnostika
A. Musí být splněna obecná kritéria pro poruchu osobnosti F60 (viz výše).
B. Musí být splněny nejméně 4 z následujících příznaků:
trvalé a pronikavé pocity napětí a obav
přesvědčení o vlastní sociální nešikovnosti, nedostatku osobní přitažlivosti nebo vlastní neschopnosti ve srovnání s jinými
nadměrné zabývání se tím, že bude kritizován nebo odmítnut v sociálních situacích
nechuť stýkat se s lidmi, pokud není jisté, že bude oblíben
omezení v životním stylu kvůli potřebě fyzické jistoty
vyhýbání se sociálním a pracovním činnostem, pro něž jsou významné meziosobní kontakty, ze strachu z kritiky, nesouhlasu nebo odmítnutí (Smolík, 1996, str. 374).
Epidemiologie
Jedná se o poruchu dosti častou. Přesnější epidemiologická šetření dosud nebyla provedena. Predispozičními faktory mohou být především úzkostná (vyhýbavá) porucha v dětství a adolescenci a deformující tělesná vada nebo porucha. Častá je koincidence s anankastickou a se závislou poruchou osobnosti (osobnost jedince je hluboce narušena v mnoha směrech, neznamená to, že by trpěl 2 nebo 3 různými poruchami najednou, jedná se spíše o „komorbiditu“), (Smolík, 1996, str. 374).
Etiologie a patogeneze
Příčinné faktory jsou smíšené, částečně geneticky podmíněné. Jedinci mívají blízké příbuzné s poruchami osobnosti podobného charakteru (především úzkostnou, annakastickou, závislou a pasivně agresivní poruchou). Důležitou roli hrají také faktory prostředí a výchovy, v anamnéze často příliš starostliví rodiče neustále varující před nebezpečím. Popsány jsou i traumatické zážitky (brutalita, sex. zneužívání, incest), jejichž následkem byla PTSP a posléze v dalším vývoji pak úzkostná porucha (Smolík, 1996, str. 374-5).
Průběh a prognóza
Jedincům se lépe daří v chráněném prostředí, komplikací mohou být sociální fobie. Trpívají depresí a rozhořčením nad vlastní neschopností navázat sociální kontakty. Prognóza je různá v závislosti na prostředí a okolnostech (Smolík, 1996, str. 375).
Diferenciální diagnostika
Sociální fobie;
Jedinec se vyhýbá spíše určitým sociálním situacím než meziosobním vztahům. Může se vyskytovat souběžně.
Schizoidní porucha osobnosti; Schizotypní porucha
Rozdíl je v sociální izolaci, jedinci s úzkostnou poruchou osobnosti touží po hlubším a stabilním vztahu.
Závislá porucha osobnosti
Není zde vyhýbání se kontaktům, spíše naopak strach z odmítnutí.
Změna osobnosti při tělesném postižení, které postihují centrální nervový systém, při tělesné vadě a ve spojitosti s chronickým užíváním psychoaktivních látek (Smolík, 1996, str. 375).
Léčba
Individuální psychoterapie spočívá v podpoře a v získání náhledu. Vhodná je i skupinová terapie a asertivní trénink. Z farmak jsou účinné inhibitory monoaminooxidázy. Při vegetativních doprovodných obtížích bývají účinné betablokátory. Benzodiazepiny mohou zabránit krátkým panickým stavům (Smolík, 1996, str. 375).