Poruchy osobnosti

F60.8 Jiné specifické poruchy osobnosti
Do této kategorie řadíme Narcistickou poruchu osobnosti a Pasivně-agresivní poruchu osobnosti. Obě poruchy jsou zde uvedeny proto, že jejich klinická a vědecká oprávněnost není dosud považována za zcela jistou (Smolík, 1996, str. 378).


Narcistická porucha osobnosti
Definice
Hlavními projevy jsou trvalé velikášství a nadměrná pozornost věnovaná sebehodnocení (Smolík, 1996, str. 379).
Diagnostika
A. Musí být splněna obecná kritéria pro poruchu osobnosti F60 (viz výše).
B. Jedinec musí vykazovat nejméně 5 z následujících charakteristik:
velikášská představa o vlastní důležitosti (např. jedinec přeceňuje dosažené úspěchy a svoje vlohy atd.)
zaujetí fantaziemi o absolutním úspěchu, moci, vlastní skvělosti, kráse nebo ideální lásce
víra, že je „zvláštní“ a jedinečný a že může být pochopen a být ve spojení opět pouze se zvláštními nebo vysoce postavenými lidmi nebo institucemi
potřeba nekonečného obdivu
představa o zvláštní privilegovanosti, neoprávněné očekávání zvláště slibného způsobu léčby nebo automatického splnění jeho přání a očekávání
využívání interpersonálních vztahů ve svůj prospěch tak, že využívá výsledků jiných osob k dosažení vlastních cílů
chybění empatie, váhavost a neochota rozpoznat nebo se vžít do pocitů nebo potřeb jiných lidí
často závidí jiným nebo věří, že jiní závidí jemu
arogantní, zpupné chování a přístupy (Smolík, 1996, str. 379).
Epidemiologie
Pravděpodobně častá porucha. Přesnější údaje dosud chybí (Smolík, 1996, str. 379).
Etiologie a patogeneze
Podle Kohuta (který tuto poruchu vymezil) je časný vývoj jedince poznamenán ukvapeným, opakovaným a intenzivním zraňováním jeho sebevědomí a radikální deziluzí v hodnocení rodičů. Přitom střídavě nadhodnocuje nebo podhodnocuje jiné osoby a současně se mění jeho představy o sobě ve smyslu velikášství nebo nicotnosti (Smolík, 1996, str. 379-80).
Průběh a prognóza
Průběh je různý. Může být komplikován somatizační poruchou, konverzní poruchou, poruchou disociační, sexuálními poruchami nebo poruchami depresivními. Často si vymýšlí lži, aby zachovali představu o vlastní výjimečnosti. Jindy předstírají pocity, kterými chtějí udělat dojem na ostatní (Smolík, 1996, str. 380).
Diferenciální diagnostika
Je třeba odlišit od hraniční poruchy osobnosti, která je zřetelněji naplněna pocity zoufalosti, jsou zde suicidální a automutilační sklony. Obě poruchy mohou koicidovat. Při somatizační poruše převažují tělesné obtíže, u konverzní poruchy je zřetelný tělesný deficit. U závislé poruchy osobnosti chybí emocionální způsob projevu (Smolík, 1996, str. 380).
Léčba
Různé formy terapie, kdy bývá úspěšná psychoanalýza. Farmaka bývají jen přídatná, například anxiolytika (Smolík, 1996, str. 380).


Pasivně-agresivní porucha osobnosti
Definice
Porucha se vyznačuje hlavně skrytým kladením překážek, otálením, neústupností a nevýkonností (Smolík, 1996, str. 380).
Diagnostika
A. Musí být splněna obecná kritéria pro poruchu osobnosti F60 (viz výše).
B. Jedinec musí vykazovat nejméně 5 z následujících charakteristik:
neústupnost a prodlevy v plnění základních rutinních úkolů, zejména takových, které ostatní usilují splnit
neoprávněné stížnosti na to, že ostatní mají nesmyslné požadavky
mrzutost, podrážděnost a hádavost, je-li žádán o něco, co se mu nechce dělat
bezdůvodná kritika a pohrdavý postoj k nadřízeným
záměrně pomalu nebo špatně prováděná práce při úkolech, které ve skutečnosti nechce dělat
klade překážky snaze ostatních tím, že neudělá svůj podíl na společné práci
vyhýbá se plnění povinností s výmluvou, že zapomněl (Smolík, 1996, str. 380).
Epidemiologie
Predispozice k poruše může být u mladých jedinců trpících poruchou opozičního vzdoru (Smolík, 1996, str. 381).
Etiologie a patogeneze
Psychodynamické teorie a teorie učení shodně předpokládají vliv trestání tvrdohlavosti, prosazování se a agresivity v dětství. To vede k pseudozdvořilému výrazu a skrývání hněvu, který může být ventilován jen nepřímo (Smolík, 1996, str. 381).
Průběh a prognóza
Postižený trpí konflikty s autoritami, v otázkách podřízenosti, vlastní neposlušnosti nebo rozpory mezi potřebou autonomie a současné závislosti. Mívají strach z agrese. Často se objevují depresivní poruchy a abúzus alkoholu (Smolík, 1996, str. 381).
Diferenciální diagnostika
Disociální porucha osobnosti;
Vyznačuje se otevřeným vzdorem.
Obsedantně kompulsivní porucha osobnosti
Je nápadný perfekcionismus, který obvykle blokuje opoziční prvky chování. Obě poruchy ale mohou koincidovat.
Závislá porucha osobnosti;
Špatné plnění úkolů je spíše následkem nerozhodnosti a závislosti na názorech jiných osob než opozičním postojem (Smolík, 1996, str. 381).
Léčba
Hlavním problémem léčby je odpor k jakémukoliv zásahu terapeuta, pomáhá nácvik asertivity. Psychofarmaka se užívají jen v případě zvýšených úzkostí nebo při současné depresi (Smolík, 1996, str. 381).