Poruchy osobnosti

F60.2 Disociální (asociální) porucha osobnosti
Definice
Lhostejnost ke společenským pravidlům a závazkům, nedostatek citu a chladný nezájem o ostatní. Velký rozpor mezi chováním a převládajícími sociálními normami. Chování nelze dostatečně ovlivnit zkušeností, včetně trestu. Malá tolerance k zátěži a nízký práh pro agresivní explozi (Smolík, 1996, str. 361).
Diagnostika
dle MKN
A. Musí být splněna obecná kritéria pro poruchu osobnosti F60 (viz výše).
B. Musí být splněny nejméně 3 z následujících příznaků:
chladný nezájem o cítění druhých
hrubý a trvalý postoj nezodpovědnosti a bezohlednosti vůči společenským normám, pravidlům a zákazům
neschopnost udržet trvalé vztahy při nedotčené schopnosti takové vztahy bez obtíží vytvářet
velmi nízká tolerance k frustraci a nízký práh pro uvolnění agrese, včetně násilí
neschopnost zakoušet vinu a poučit se ze zkušenosti, zvláště z trestu
výrazná tendence ke svádění viny na jiné nebo k uvádění racionálních vysvětlení pro chování, které jedince přivádí do konfliktu se společností (Smolík, 1996, str. 361-2).
dle DSM V
A. Pervazivní vzorec přehlížení a porušován práv jiných lidí, který se vyskytuje od věku 15 let příslušného jedince. Porucha je určena přítomností 3 (a více) znaků z následujících:
neschopnost přizpůsobovat se sociálním normám, s ohledem na zákonem povolené projevy chování, v důsledku čehož se jedinec opakovaně dopouští činů, které jsou důvodem k zatčení.
zákeřnost v podobě opakovaného lhaní, používání falešných jmen, podvádění ostatních pro osobní zisk či potěšení
impulzivita čili neschopnost předem si naplánovat své jednání
podrážděnost a agresivita projevující se opakovanými rvačkami a násilnými útoky
bezohledný nezájem o bezpečí vlastní i bezpečnost ostatních
trvalá nezodpovědnost zřejmá z opakovaných neúspěchů při snaze udržet si zaměstnání či dostát finančním závazkům
nepřítomnost pocitů viny, lhostejnost nebo racionalizace vlastního chování v situacích, kdy dotyčný někomu ublíží, týrá ho nebo mu něco ukradne.
B. Aktuální věk nejméně 18 let.
C. Přítomnost poruchy chování, která začíná před 15 rokem věku.
D. Asociální chování se neprojevuje výhradně jako součást symptomaticky schizofrenie nebo manické poruchy (Raboch, 2015, str. 692).
Epidemiologie
Prevalence poruchy je udávána v rozmezí 0,2-9,4% v celkové populaci, 3-37% u hospitalizovaných psychiatrických pacientů a až 75% u vězňů v nápravných zařízeních. Je častější u mužů než u žen, poměr se udává od 2:1 až po 7:1. V rodině se vyskytují ve větším množství osoby s asociální poruchou osobnosti, somatizační poruchy a alkoholismus. Studie adoptivních dětí prokazují genetické faktory. Porucha je častější v městských populacích a v populacích v nižších socioekonomických vrstvách. Predispoziční stavy: porucha pozornosti s hyperaktivitou v dětství a poruchy chování v dětství (Smolík, 1996, str. 362-3).
Etiologie a patogeneze
Výsledky studií nasvědčují o genetických a biologických faktorech. Organická etiologie přichází v úvahu po perinatálním poškození mozku, mozkovém traumatu, encefalitidách apod. S impulzivitou a násilností je spojováno snížení fce serotoninergního i noradrenergního systému. S asociálním a kriminálním chováním jsou spojovány elektroencefalografické abnormality, především v oblastech frontálních a temporálních laloků. Z psychologických faktorů hraje významnou roli vztah matky k dítěti v časném období dětství. Matky pacientů s touto poruchou jsou nedisciplinované, se sníženou emotivitou a vyšší incidencí alkoholismu a impulzivity. Častý je též nezájem ze strany rodičů, mateřská deprivace nebo sexuální zneužívání dítěte a kruté tresty (Smolík, 1996, str. 363).
Průběh a prognóza
Charakteristické rysy se vyskytují obvykle již před 18 rokem věku jedince. Porucha má tendenci mírnit se v průběhu času, po 21 roce věku dochází každý další rok k remisím asi u 2% jedinců. Ubývá destruktivního sociálního chování, přibývají však hypochondrické a depresivní poruchy (Smolík, 1996, str. 363).
Diferenciální diagnostika
Asociální chování v dospělém věku;
Nejsou splněna všechna kritéria pro zařazení.
Poruchy vyvolané účinkem psychoaktivních látek;
Asociální chování je důsledek užívání psychoaktivních látek. Mohou se vyskytovat souběžně.
Mentální retardace;
Asociální chování může vyplývat ze sníženého intelektu a špatné soudnosti. Mohou se vyskytovat souběžně.
Poruchy s bludy; Schizofrenie; Poruchy nálady s psychotickými příznaky;
Jsou charakteristické epizodami psychotických příznaků. Asociální chování může být následek psychotických bludů. Mohou se vyskytovat souběžně.
Impulzivní typ emočně nestabilní osobnost;
K asociálnímu chování dochází jen v okamžicích impulzů.
Hraniční porucha osobnosti;
Asociální chování zde souvisí spíše s rozjitřenou emotivitou.
Narcistická porucha osobnosti;
Malá snášenlivost je zde způsobena narcistickými potřebami.
Poruchy chování v dětství; (Smolík, 1996, str. 363-4).
Léčba
Naprostá většina kliniků se shoduje na tom, že naděje na léčbu je velmi malá. Přesto jsou uváděny sporadické pozitivní úspěchy psychoterapeutické a biologické léčby.
Farmaka jsou užívána dle typu problému (např. lithium a beta-adrenergní antagonisté pro kontrolu násilných a agresivních projevů; antidepresiva u pro depresivní dekompenzace, abúzy alkoholu a kokainu atd.).
Důraz je kladen na preventivní působení v rodinách asociálních rodičů a na tvorbu terapeutických programů pro asociální adolescenty (Smolík, 1996, str. 363-4).