Cítíte se užitečně a milovaně jen když naplňujete potřeby ostatních? Snažíte se zavděčit druhým na úkor vlastní pohody? Bojíte se vyjádřit svůj nesouhlas? Máte pocit viny a nevíte proč? Pak buďte pozorní, možná jste se stali obětí manipulativního chování.
Svou pasivitou dáváte manipulátorovi do ruky zbraň, kterou vůči vám použije, kdykoli se mu to bude hodit. Váš souhlas, že vás může tvarovat přesně tak, jak se mu to líbí.
Partneři si musí umět vycházet vzájemně vstříc, a pokud jsou ústupky oboustranné a dobrovolné, je to vlastně takové krásné dávání si přednosti. Nikdo se necítí omezován ve svých právech, rozhodnutí o ústupku probíhá v láskyplné atmosféře vzájemného pochopení, i když někdy k němu vede temperamentnější cesta… Ale proč ne, malá Itálie může být i kořením, pokud slovní šarvátka nad významy slov končí bez frustrujícího pocitu faulového skóre.
Mít za partnera manipulátora je ale jiná káva. Manipulátoři totiž zacházejí s druhým jako s pouhým vykonavatelem svých přání a rozkazů. Jsou typičtí predátoři, zkoumají slabá místa, testují schopnost nechat se zraňovat a ovládat. Jakmile se jim povede někoho ponížit jednou, dvakrát, útočí pak častěji, s viditelným pocitem triumfu. Chtějí druhého vidět na kolenou. Jsou nadřazení, arogantní, útoční, přesvědčení o svém vysokém intelektu, schopnostech a nepostradatelnosti. Necítí vděčnost, úctu ani empatii, vše poměřují měřítkem sebe sama. Já, pak zase jenom já. Vždycky jenom oni. Ale co vy?
