Strategie proti duchu Jezábel

V našem informacemi naplněném světě, který je orientován na zábavu, mohou mít i malí démoni velký vliv jednoduše tím, že se usadí v autorech scénářů a producentech filmů a televizních pořadů. Vlastně satan byl vždy „vládce mocnosti vzduchu“(Ef 2,2). Měli bychom si uvědomit, že „mocnosti v ovzduší“ nejsou pouze vítr; vidíme, že v našem světě tyto mocnosti zahrnují stejně tak i elektronické vlny, které nesou radiové a televizní signály.
Proto musíme jasně rozlišit, kde jsou satanské vnitřní cestičky v našich vlastních životech, a odseknout je. Nemůžeme uctívat Boha v neděli dopoledne, a pak tolerovat Jezábel v nemravném filmu v kině v neděli večer. Jistě měl Ježíš na mysli právě toto, když v rámci varování proti Jezábel, popsal sám sebe jako toho, kdo „vidí do nitra a srdce člověka“(Zj 2,23). Je to ve vnitřní svatyni našeho duševního života, kde začíná tolerance vůči Jezábel. Je to tady – uvnitř nás, kde musí tolerance skončit.

Osvoboďte zajaté!
Duch Jezábel neomezeně plyne skrze zábavní průmysl. Předvádí se ve světě módy; vlastní diplomy na filozofických katedrách našich škol a univerzit. Kam můžete v naší společnosti jít, abyste nepocítili vliv tohoto ducha? Ničí stejně tak politiky jako kazatele. Je krutým motivem za potraty. Je to Jezábel, kdo často vytváří pocit nespokojenosti mezi partnery.
Tento duch seděl v církvi v Thyatirech, když ho Duch svatý před devatenácti stoletími odhalil (Zj 2,18-29). Stále má své oblíbené místo v církvi. Jsou úctyhodní muži, kteří milují Boha a snaží se mu sloužit, ale tajně jsou ve svých srdcích vězni Jezábel. I teď se hluboce stydí za svou svázanost pornografií, a stěží jsou schopni kontrolovat svou touhu po ženách. Požádejte je, aby se modlili, a jejich srdce se zalijí pocitem viny a studu. Jejich modlitby jsou jen kňučením Jezábeliných eunuchů.

Jsou zde zbožné ženy, které přijdou do sboru a hledají Boha, ale tento duch je vede do různých představ o mužích v jejich společenstvích; naříkají, že jejich manželé nejsou tak duchovní jako jiní muži. Brzy si tyto ženy vytvoří problém, kterému rozumí „jen pastýř“. Ženy, „starší ženy“- zbožné ženy ve sboru – jsou ty, ke kterým potřebujete jít pro radu především, a ne pastýř nebo starší (Ti 2,3-5). Musíte-li něco řešit s vedoucím církve, neurážejte se, pokud požádá svou ženu nebo jinou zbožnou starší ženu, aby se k němu připojila.
Kdokoli, kdo je zasažen tímto duchem, potřebuje v první řadě učinit hluboké pokání ze svých sympatizujících myšlenek vůči němu, a pak proti němu bojovat! Nepromarněte dny a měsíce pod výčitkami svědomí. Oddělte se od tohoto jezábelského myšlení, které ve vás bylo vypěstováno v mládí, vezměte meč Ducha a bojujte proti mocnosti Jezábel! Modlete se za svaté ve svém sboru. Modlete se za křesťany ve svém okolí.Když bojujete proti Jezábel v době, když jste pokoušeni, stanete se nakonec nebezpečnými. Tento duch vás přestane napadat, až jednou zjistí, že váš útočný protiútok osvobozuje další lidi.

Možné cíle
Jak jsme již řekli dříve, tento duch dává přednost spletité přirozenosti ženy, ale může pracovat také skrze muže. Ve skutečnosti Jezábel hledá velmi vytříbené vlastnosti profesionálních hudebníků, zvláště pokud má takový člověk ambice a příležitost stát se vedoucím chval či nadřízeným. Tento duch se bude také snažit usadit v životě samotného pastýře – ten se potom stane velmi autoritářským a nepoddajným ve své kontrole nad sborem. Takový pastýř bude nevyhnutelně izolován od společenství a ostatním pastýřům nebude vykazatelný. Takový muž zjistí, že ho láká stálé flirtování a smyslné vztahy, „zvláštní blízkost“ s jednou nebo více ženami ve sboru. Během nějakého času s největší pravděpodobností podlehne cizoložství.
Ale přesto dává tento duch přednost dispozicím ženské povahy. A protože jsou některé ženské služby častější než jiné, znamená to, že budou cílem ducha Jezábel. Vedoucí sborů by si měli dát pozor. Tento duch se snaží dostat nějakým způsobem do vedoucí pozice. Vzpomeňte si, že Ježíš o Jezábel řekl, že „se vydává za prorokyni.“ (Zj 2,20 ČEP) Žena může s největší pravděpodobností fungovat v prorocké oblasti; může být pomazána Bohem, aby sloužila v delegované autoritě jako prorokyně. Když však trvá na uznání, když manipuluje nebo zcela pohrdá mužským vedením ve sboru, když „si říká prorokyně“,dejte si pozor.

Vedoucí modliteb, sborové sekretářky, vedoucí chval a uctívání, pastýři a jejich ženy, na všechny takové se tento duch zvláště zaměřuje. Vy všichni, kteří sloužíte v takové roli, byste měli být poučeni a varováni, jaký boj se proti vám může pozvednout. Každý z vás by měl být součástí sborového týmu duchovního boje, který je vycvičen v rozeznání a boji proti Jezábel.

Co Jezábel nenávidí
Jezábel nenávidí pokání. Jejím největším strachem je, že lidé budou litovat svých hříchů. I když se tento duch dostane do církve a zamaskuje svou touhu po kontrole křesťanskými doktrínami, skryje se před opravdovým pokáním.

Jezábel nenávidí pokoru. Ježíš učil, že velikost v Království je poměřována dětskou upřímností srdce, ne tím, jak se snažíme vypadat před ostatními. Opravdová služba je ochotná a touží se poddat a být vykazatelná jiným služebníkům. Je to typické pro ty, kdo mají srdce služebníků. Proto se musíme naučit, že duchovnost se poměřuje pokorou a ne intelektuální mocí.

Jezábel nenávidí modlitbu. Přímluvné modlitby srážejí její prsty ze srdcí a duší lidí. Osvobozují lidi v duchu. Když se modlíte, svazuje ji to. Když se modlíte proti nemorálnosti, ochromuje ji to. Když se modlíte za poddajné srdce, je to, jako by Jehúovi koně šlapali po jejím těle.

Jezábel nenávidí proroky, protože proroci mluví proti ní. Proroci jsou její největší nepřátelé. Když bojuje, je to proto, aby podnítila lidi proti poselstvím prorocké církve. Ještě víc než proroky nenávidí Slovo, které proroci říkají. Její opravdový nepřítel je vyslovené Slovo Boží.
Jezábelina konečná nenávist je proti Bohu samotnému. Nenávidí milost, kterou Bůh vylévá na své služebníky, dokonce i když zhřeší. Nenávidí skutečnost, že Bůh vezme ty nejslabší a nejnižší a použije je, aby ji strhli dolů. Nenávidí svatost a čistotu srdce, která pochází od Boha a obklopuje ty, kdo slouží v jeho nádvořích.

Modleme se:„Otče, poddáváme se tobě a tvému měřítku spravedlnosti. Prosíme tě o čistotu, pokoru a svatost srdce. Odpusť nám naše tolerování ducha Jezábel v mysli i v činech. Otče, protože se ti poddáváme, máme tvoji autoritu postavit se ďáblu. Ve jménu Ježíše Krista svazujeme mocnost Jezábel. Strháváme pevnost jejího myšlení v naší společnosti a v našem státě. Povstáváme proti pevnostem, které si tento démon vybudoval v duchovním světě v této oblasti, a uvolňujeme Ducha svatého, aby vyraboval dům Jezábel a rozdělil její zboží. Také promlouváme věrnost pro oči a srdce manželů a manželek. Uvolňujeme čistotu srdce a milost pro každého člena těla Kristova, jak u svobodných, tak u ženatých a vdaných. Přikrýváme tvůj lid Kristovou krví. Uvolňujeme radost pokorných a poddajného ducha a strháváme ambiciózní postoje a pýchu. Ve jménu Ježíše Krista. Amen!“

Elijáš, Jehú a boj proti Jezábel
Existuje boj, velmi starý boj, mezi Elijášovým duchem a duchem Jezábel. V této letité bitvě představuje Elijáš zájmy nebe: volání k pokání a návrat k Bohu, Jezábel na druhé straně představuje zvláštní mocnost, její cílem je bránit pokoře a ničit skutky pokání.

Náš národ náleží vítězi
Abychom rozuměli konfliktu mezi duchem Elijáše a duchem Jezábel, musíme rozumět těmto dvěma protivníkům, které vidíme v Bibli. Každý z nich je duchovním protějškem toho druhého. Je Elijáš odvážný? Jezábel je bezostyšně drzá. Je Elijáš nemilosrdný vůči zlému? Jezábel je útočná vůči spravedlnosti. Mluví Elijáš o cestách a slovech Božích? Jezábel je plná různých forem čarodějnictví a podvodných slov. Bitva Elijáše a Jezábel pokračuje i dnes. Hlavními bojovníky na každé straně jsou proroci obou nepřátel. Duše našeho národa náleží vítězi.
Podle Samuelovy tradice vedl Elijáš školu proroků. Byli pod ním synové proroků – doslova stovky vidoucích a prorockých pěvců – kteří vyhlašovali Boží slovo. V této bitvě však Jezábel prohnaně a systematicky zabíjela všechny Boží služebníky, až Elijáš zůstal sám (1Kr 18,22). Elijáš, jako poslední z proroků, pak vyzval 450 Baalových proroků a 400 proroků Ašeřiných, aby ukázali svou moc: jejich bohové proti moci Hospodinově.
Těchto 850 lidí bylo falešnými proroky, satanskými kněžími, „kteří jídají u Jezábelina stolu.“ (1Kr 18,19) Byli to ti nejmocnější démonizovaní jedinci, které pekelné zástupy mohly vytvořit. Král Achab, manžel Jezábel, poslal zprávu „všem Izraelcům“ (v. 20), a národ se přišel podívat na konflikt mezi Bohem Elijášovým a Jezábelinými démony.
Podmínky výzvy bylyjednoduché: každý měl dát býka na oltář. Elijáš potom řekl: „Vzývejte jméno svého boha a já budu vzývat jméno Hospodinovo. Bůh, který odpoví ohněm, ten je Bohem.“ (v. 24)O šest hodin později stále ještě nemohli kultičtí kněží vyvolat žádný oheň. Přešla dvanáctá hodina a Elijáš se jim začal posmívat: „Volejte hlasitě, vždyť je to bůh. Snad je zaneprázdněn nebo má nutkání. Třeba je na cestě. Možná spí, ať se probere.“ (v. 27) Před večerem se Elijáš pomodlil za svou oběť. „Nato spadl Hospodinův oheň a strávil zápalnou oběť i dříví, kameny a prach a vylízal vodu, která byla v příkopu. Když to všechen lid uviděl, padli na tvář a volali: Hospodin je Bůh, Hospodin je Bůh.“ (v. 38-39) Okamžitě po tomto mocném dosvědčení Hospodinovy moci poručil Elijáš Izraelcům, aby pochytali Baalovy proroky, a všechny je usmrtil.
Předpokládali bychom, že v tomto bodě by Elijáš šel do Jizreelu a požádal Boha, aby skoncoval s Jezábel, ale nestalo se to. Ve skutečnosti – a může vás to překvapit – se Elijáš dostal do duchovního boje. Jezábel poslala v návalu vzteku proti Elijášovi záplavu čarodějné a démonické moci, a to do jeho srdce přivedlo strach. Elijáš utekl.
Můžete se ptát: „Jak je možné, že se takový mocný prorok otočil a utekl?“ Odpověď není jednoduchá. Ve skutečnosti se situace vlastně zhoršila. Vidíme pak, jak Elijáš sedí pod jalovcem a přemýšlí o tom, že není lepší než jeho otcové – modlil se, aby mohl zemřít! (1Kr 19,4) Jaký tlak přemohl tohoto velkého muže Božího, že se stal obětí strachu a zastrašování? Podlehl čarování ducha Jezábel.
Kéž to, čtenáři, dobře pochopíš. Když bojujete proti mocnosti Jezábel, tak i když se postavíte proti její žádostivosti a čarodějnictví, musíte se mít na pozoru před mocnými démony strachu a zastrašování. Pošle je proti vám, aby vás odvedla od vašeho boje a od vítězství!

Drama pokračuje…
V duchovním světě je známý princip, že za určitých podmínek přenese Duch svatý pomazání pro vedení na jednoho či více jedinečně připravených lidí. To se stalo, když Hospodin „vzal z Ducha, který byl na něm(Mojžíšovi), a dal ho na sedmdesát mužů ze starších.“ (4M 11,24-25) Tento princip můžeme znovu vidět u Jozuy, který „byl plný ducha moudrosti, protože na něj Mojžíš položil své ruce.“ (5M 34,9) Naše vlastní spása samozřejmě také sklízí odměnu tohoto pravidla, protože pro nás Kristus není jen určitým náboženstvím, ale byl do nás vložen jeho vlastní Duch a bezúhonnost.
S touto představou v mysli můžeme pochopit, jak byl Elijášův duch poslán, aby sloužil skrze osobu Jana Křtitele. Již předtím byl Elijášův duch vložen na jiného člověka. Vzpomenete si na Elíšu, proroka, který pokračoval po Elijášovi a dostal dvojnásobnou porci Elijášova ducha (2Kr 2,9-11). A znovu duch Elijášův sloužil, aktivoval, inspiroval a vytvářel v Janu Křtiteli stejný druh vášnivého úsilí, který přebýval i v samotném Elijášovi. Jan měl jít „před ním (Pánem) v moci a duchu Elijášově.“ (L 1,17)
Ježíš sám řekl o Janu Křtiteli „on je Elijáš, který má přijít.“ (Mt 11,14; 17,11-13) Jan dokonce vypadal jako Elijáš. Duchovní vliv Elijáše se vrátil na svět v osobě Jana Křtitele. Stejně jako Elijáš vyhlašoval i Jan potřebu pokání všude, kde viděl hřích. Jedna z těchto oblastí byl nemorální život krále Heroda a jeho ženy Herodiady. Když je s tím Jan konfrontoval, Herodiada ho dala uvěznit (Mk 6,17-18).
Ale kdo byl tou manipulující a řídící mocností v temné duševní stránce Herodiady? Jako Elijášův duch sloužil skrze Jana, tak se také Jezábel dostala do tohoto světa skrze vzpouru svůdnosti Herodiady.
Jezábel skrze množství čarodějnictví (2Kr 9,22) zaútočila proti Božímu služebníku skrze strach a zastrašování, které jej vedlo k pochybnostem o sobě samém a zmatku. Nyní Herodiada násilně povstala proti Janu Křtitelovi. Jan Křtitel již na vlastní oči viděl Ducha sestupujícího ve formě holubice na Ježíše Krista, slyšel Boží hlas svědčící o tom, že Ježíš je Boží Syn, a v úžasu hleděl na čistotu Mesiáše pro Izrael. Nyní na prorokova bedra těžce doléhá strach a odrazení. Jeho duši zaplaví pochybnosti o Kristu: „Ty jsi Ten, který má přijít, nebo máme očekávat jiného?“ (Mt 11,3)
„Vhodný den nastal, když Herodes o svých narozeninách uspořádal hostinu.“ (Mk 6,21) „Vhodná chvíle“ je dobré slovo k popsání načasování této události. V tomto boji mezi duchem Elijášovým a duchem Jezábel přiměla Herodiada svou dceru, aby tancovala před Herodem a vylákala z něho slib, že jí dá všechno, o co požádá. Na žádost své matky – spíše na žádost Jezábel – požadovala hlavu Jana Křtitele. A tak dočasně skončila konfrontace těchto dvou věčně znepřátelených duchů.

Elijáš přichází!
Před dvěma tisíci lety Ježíš prohlásil, že Elijášova služba ještě neskončila. Zaslíbil: „Eliáš opravdu přichází a všechno obnoví.“ (Mt 17,11) Prorok Malachiáš také napsal; „Hle, pošlu vám proroka Elijáše, dříve než přijde Hospodinův den, velký a hrozný. On obrátí srdce…“ (Mal 3,23-24) Elijáš přichází bojovat a obnovovat. Přišel před velkým dnem a vrátí se před hrozným dnem Hospodinovým.
Pamatujte si však duchovní princip předání či vkladu. Dnes, stejně jako to Bůh udělal s Elijášem, Elíšou a Janem Křtitelem, dává Pán povstat Elijášovskému společenství proroků, duchem naplněným mužům a ženám, poslaným připravit cestu pro Kristův návrat!
Vězte také, že Elijáš přijde před Ježíšovým návratem, a stejně tak také přijde Jezábel. Nevidíte ji snad v naší zemi v množství čarodějnictví a prostituce? Neslyšíte její nestoudný hlas odmítající Boží autoritu a opěvující její vzpouru v radikálním feminismu? Neviděli jste ji, jak působí, že dokonce i Boží „otroci“ „páchají nemorálnosti“ (Zj 2,20)? Když vidíme, jak se Jezábel bezostyšně projevuje, jen to potvrzuje, že je zde také duch Elijášův, který přináší pokání a dává povstat bojujícím prorokům na celé zemi! Ve skutečnosti pokud budete sloužit Bohu během vlády „Jezábel“, boj sám vás uvede do prorockého pomazaní jednoduše proto, abyste mohli přežít!
Ve Starém zákoně vidíme, jak Bůh Jezábel zničil. Jehú, nově korunovaný král Izraele, byl poslán Hospodinovým slovem, které přišlo skrze Elijášova následníka Elíšu, aby naplnil Boží zaslíbení. Jehú a jeho lidé rychle jeli ve svých vozech do Jizreele. Před městem se s ním setkali králové Izraele a Judy. „I stalo se, když Jóram uviděl Jehúa, že se zeptal: Vše v pořádku, Jehú? On odpověděl: Jaký pořádek, dokud jsou zde smilstva tvé matky Jezábely a její mnohá kouzla?“ (2Kr 9,22) A Jehú oba krále zabil. Hned potom vjel do Jizreele, aby konfrontoval Jezábel. Slovo nám říká, že jakmile ho uviděla, „nalíčila si oči, upravila si hlavu a vyhlížela z okna. Když přijel Jehú do brány, zeptala se ho: Vše v pořádku, Zimrí, vrahu svého pána? Podíval se na okno a zavolal: Kdo je se mnou, kdo? Vyhlédli k němu dva nebo tři dvorní úředníci. Řekl: Shoďte ji. Shodili ji a její krev vystříkla na zeď a na koně a ti ji ušlapali.“ (2Kr 9,30-33).
V duchu Jehúa bylo něco, co musíme mít i dnes pro svůj boj s Jezábel. Musíme mít soucit s těmi, které Jezábel zajala (Zj 2,21), avšak nesmíme mít žádný soucit s duchem Jezábel jako takovým.Jehú Jezábel neposkytl žádnou naději pro nápravu, vůbec žádný kompromis. Proto nesmíme tomuto démonu poskytnout žádnou příležitost, aby zkoumal naši duši, a otevřít se ve své zranitelnosti pro její „množství kouzel“. Musí být svržena ze své vysoké pozice vlivu. Když tam ležela krvácející a blízko smrti, nechal ji Jehú „ušlapat“ koňmi! Tak i my musíme následovat Krista a beze strachu šlapat na tohoto štíra a pošlapat ho svýma nohama (L 10,19; Ř 16,20).
Stejné to musí být i s námi, nesmí v nás být žádná tolerance vůči tomuto duchu. Nemůže být žádný pokoj, žádné odpočívání pod „fíkovníkem“, pokud Jezábel není přemožena! Musíme přestat žít pro pohodlí, dokud je v naší zemi tolik jejího smilstva a čarodějnictví. Musíme odmítnout usazení se ve falešném pokoji postaveném na kompromisu a strachu, zvláště když Duch Boží volá do války!
Je pozoruhodné, že ji shodili dvořané – eunuši. Z některých z vás, kdo čtete tyto řádky, byli učiněni eunuši, otroci tohoto zlého ducha. Dnes, právě teď vám Bůh dává privilegium spoluúčasti na věčném soudu nad Jezábel. Vy ji shoďte dolů! Postavte se na Boží stranu a nechte přijít Boží soudy.
Je čas, aby se proroci spojili proti tomuto duchu. I teď se obmýváme ve vzácné krvi Ježíše. Pod Elijášovým pomazáním, v moci Ducha svatého, povstaňme v Jehúově zápalu a svrhněme Jezábel!
Modlete se se mnou: „Nebeský Otče, poddávám ti své srdce. Ve jménu a autoritě Ježíše Krista se nyní obracím proti duchu Jezábel. Jako Ježíšův služebník nyní uvolňuji ty, kteří byli zajatci Jezábel, dokonce i ty, kteří nyní čtou má slova! Mluvím k Jezábeliným „eunuchům“: Jste-li opravdu na straně Pána, pak strhněte pevnost svých sympatizujících myšlenek vůči tomuto zlému a krutému pánu, Jezábel! Shoďte ze svých myslí její zlé představy! V moci Ježíšova jména vás uvolňuji z psychického sevření vaší duše. V autoritě živého Krista choďte svobodni od ducha Jezábel! Amen.“
Naše zkušenost s Jezábel
Co vám zde předkládám, vychází z naší zkušenosti. Nenabízíme vám žádné teorie nebo spekulace. To, co s vámi sdílíme, se nám osvědčilo.
Abychom mohli osvobozovat, musíme být sami osvobozeni
„Vychvátí toho, kdo není nevinný, bude vychvácen čistotou tvých dlaní.“ (Jb 22,30) Je rozdíl mezi pokáním z hříchu a stržením pevnosti v nás, která tento hřích vytvořila. To první zahrnuje víru v kříž Ježíše Krista, to druhé vyžaduje, abychom uznali potřebu vlastního ukřižování. V roce 1971 začal Bůh základní práci na očištění mého srdce z vlivu ducha Jezábel.
Toto období pokání trvalo asi čtyřicet dnů. Během té doby byla pevnost dříve tolerantní vůči duchu Jezábel stržena Duchem svatým. Měl bych vyjasnit, že jsem nedělal pokání z hříchů již dříve obmytých a odpuštěných. Jak bylo řečeno dříve, mé pokání nebylo ze hříchů, ale z přirozenosti, která mé hříchy způsobila. To je podstata strhávání pevností: ničíme znesvěcující, utlačující systém myšlení, který byl po mnoho let zabudován do našeho charakteru. Mým cílem jednoduše bylo, abych byl obnoven „duchem své mysli.“ (Ef 4,23)
Stalo se to následujícím způsobem: Duch svatý mi připomenul mnoho hříchů z doby mládí, kdy jsem ještě nebyl spasen. Pán mi dvakrát nebo třikrát denně připomínal každého dne ve snech nebo při práci jednotlivé události. Jak mi Bůh tyto věci ukazoval, přikrýval jsem každou vzpomínku Ježíšovou krví. Pokaždé, když jsem se modlil, věděl jsem, že skrze Ducha byl odstraněn další „kámen“ z této pevnosti v mé mysli.
Nakonec mi Bůh ve snu ukázal, že tato pevnost byla stržena. V tom snu spolu mluvili dva muži, jeden z nich držel dítě. Ten, který držel dítě, použil v konverzaci sprosté slovo. Najednou se kvůli nemluvněti zastyděl, ale pak se sám rychle přesvědčoval, že to dítě je tak nevinné, že nezná význam toho slova. V tom snu jsem si uvědomil, že sám také neznám význam tohoto slova. V tom přinesla milost Boží do mého srdce novou nevinnost, jejímž symbolem bylo to děťátko ve snu. V té době jsem o duchu Jezábel nic nevěděl. Přesto ve mně Bůh vytvářel určitou míru imunity vůči ní.
Naše první střetnutí s Jezábel
V 70. letech jsem byl pastorem v jedné organizaci, která měla množství lidí s dary zjevení. Byly zde modlitby „ve dne v noci“, krásné uctívání, oddanost a moc. Jako Hospodin jednal s národem Izraele na Moábských pláních, takový byl i k nám, podobný „rohům jednorožce“ (4M 22-25). Nevypadalo to, že by proti nám stálo nějaké prokletí či věštba. Bůh nám dal požehnání a úspěch se zdál nevyhnutelný. Ale stejně jako se Balák radil s Bileámem jak svést Izraelce skrze dcery moábské, vedl duch Jezábel svůj útok na Boží dílo.
Když vás nepřítel nemůže napadnout přímo, bude se snažit vás uvést do hříchu, a tím vás dostat pod Boží soudy. Když se začal projevovat duch Jezábel a zvýšila se tolerance vůči sexuálním hříchům, přišel jsem se svou starostí za vedoucím celého hnutí. Setkal jsme se s ním mezi čtyřma očima a prosil jsem ho jako syn otce, ale on mne neposlouchal. O tři měsíce později jsem k němu přišel znovu, v té době jsem již mluvil k celému týmu, jenž byl okolo něho, a se slzami v očích jsem je varoval, že Boží soud pro tolerování Jezábel je nemoc a smrt (Zj 2,22-23). Opět mně neposlouchali. O několik měsíců později jsem byl odvolán z vedení a nakonec mne Pánova ruka z této skupiny odvedla. Během několika měsíců po mém odchodu se tento vedoucí rozvedl se svou ženou a za necelý rok se oženil se svou sekretářkou. Během dvou let zemřel na rakovinu prostaty.
Vliv této zkušenosti byl zničující, ale mnohé mi i osvětlil. I když jsem sám prošel obdobím velkého rozčarování a pochybností o sobě, naučil jsem se hodně o Jezábel a o hříchu domýšlivosti. Viděl jsem, že když lidé předpokládali, že je Bůh nebude soudit či trestat za jejich hřích, je jen otázkou času, kdy přijde pokušitel a zničí je. Je důležité, že přestože měl Ježíš ducha moudrosti a rozumnosti, ducha rady, síly a poznání, jeho potěšení bylo „v bázni Hospodinově“ (Iz 11,2-3). Hřích domýšlivosti je protikladem Boží bázně. Je to předzvěst budoucí porážky.
Osvobozování duší skrze modlitbu
To byla naše první zkušenost s duchem Jezábel, ale nebyla poslední. V roce 1985 jsme během pastoračních rozhovorů zjistili, že tento duch má řídící vliv na menší démony homosexuality a lesbicismu. Pán nám řekl, že máme bojovat proti Jezábel, a během měsíce byli tři lidé z této perverze osvobozeni! V dalším měsíci odstranila místní kabelová televize kanál Playboye. Lidé začali volat, že potřebují pomoc v sexuálních problémech a že potřebují osvobození od sexuálních představ. Dokonce pastýři a jejich ženy, aniž by věděli, že vedeme nějaký duchovní boj, nám tajně volali, aby vyznali své hříchy a přijali osvobození. Tím, že jsme se zaměřili na boj proti Jezábel, mnozí z těch, které držela, byli osvobozeni.
Zároveň se ale zvýšil boj proti mé rodině a sboru. Démon „hledání chyb“ (kterého jsme však rozpoznali až o mnoho měsíců později) přinesl do sboru rozdělení a konflikty. Určití lidé, které jsme hluboce milovali, se proti nám najednou obrátili s nepochopitelnou nenávistí. V církvi se nakupilo podezřívání a přišlo období destabilizace. Přesto jsme pokračovali v boji proti tomuto duchu, přesvědčeni, že náš boj je efektivní.
Jedné noci se ale objevil duch Jezábel v nohách naší postele. Cítil jsem se ochromen, neschopen promluvit nebo dokonce zavolat o pomoc. Tento duch se přede mnou zjevil v podobě temné bytosti. Zdálo se mi, jako by mě opustil všechen přirozený život. Cítil jsem, že mě drží pouze život Ježíše Krista.
Nebyla vyslovena žádná slova, ale náhle jsem ve své mysli uslyšel tato slova: „Pokračuj v modlitbách tak, jako dosud a zabiji tebe i všechny členy tvého sboru.“ Duch zmizel, ale i poté, co zjevně odešel, nebyl jsem se schopen téměř pohnout. V mysli jsem měl bažinu zastrašujících myšlenek: „Proč bych se za ty lidi měl modlit? Proč bych měl trpět, když nevím, kdo se kdy proti mně obrátí?“ Nakonec zasáhl Duch svatý a ten tlak se zlomil.
Ale Jezábelina hrozba zabitím nebyla planá. Ani ne o týden později volala jedna žena ze sboru a žádala zoufale o pomoc. Její manžel bral drogy a vyhrožoval jí i jejím dětem. Připravili jsme jí místo a ona i s dětmi utekla. Téže noci v jednu hodinu zavolal její rozzuřený manžel. Tento muž, samozvaný nacista, vlastník třiceti čtyř střelných zbraní, požadoval, abych mu řekl, kde je jeho žena. Řekl: „Pokud mi neřekneš, kde je moje žena, zabiji tebe a všechny členy tvého sboru!“ To byla přesně tatáž slova, která duch Jezábel použil v mé ložnici před méně než týdnem! Bylo jasné, že si duch Jezábel našel nádobu, která měla naplnit hrozbu smrtí z předchozího týdne.
Není běžné, že se pastoři v církevní budově modlí v sobotu večer za sněhovou bouři, ale té noci jsme se tak modlili, a lehké sněžení venku se změnilo ve sněhovou vánici. Do nedělního rána napadlo 25 cm sněhu. Modlili jsme se (ti, kdo se v církevní budově sešli) proti duchu Jezábel a svázali jsme ho v tom muži, který nám vyhrožoval. Později, k Boží slávě, přijal tento člověk Ježíše Krista jako svého Spasitele.
To je v kostce naše zkušenost s duchem Jezábel. To, co jsme zde napsali, není postaveno na teorii nebo dohadu, ale na zkušenosti. Naše svědectví o tomto boji je jednoduše takové: Pán Ježíš sám nám dal svou autoritu „nad veškerou silou Nepřítele, a (jeho zaslíbení věrně pokračuje) naprosto nic vám neublíží.“ (L 10,19)
Strategie proti duchu Jezábel
Nepřítele nemůžete porazit pouze modlitbou. Svrhnout satanovu říši můžete pouze tehdy, pokud budete proměněni do podoby Ježíše Krista.
Naše bitva proti Jezábel
Církev, která úspěšně bojuje proti Jezábel, bude církví, která získá slavnou „jitřní hvězdu“ (Zj 2,28), což bude viditelná vnější sláva, symbol skryté vnitřní čistoty. Bude to církev, která definitivně vykoná „vládu nad národy“ (v. 26), protože jedinečně přemohla ducha Jezábel, který se snažil obrat církev o autoritu. Bude to církev, ve které bude dar uzdravování nedílnou součástí služby těla.
Za vítězství ve válce s Jezábel jsou úžasné ceny. Přestože se každé vítězství začíná modlitbou, Boží odměna se nezíská pouze skrze přímluvu. Jak jsme již řekli: Vítězství začíná s Ježíšovým jménem na rtech a nebude završeno, dokud nebude přirozenost Ježíše Krista v našich srdcích.
Proto, vzhledem k naší válce proti Jezábel, musíme dovolit Duchu svatému, aby ukázal, kde jsme tolerantní, nebo kde sympatizujeme s jejími způsoby. Nemůžeme být úspěšní v nebeském boji, pokud nemáme vítězství na bojišti našich myslí. Je jen jedna oblast konečného vítězství nad nepřítelem: být jako Kristus.
Ježíš je ten, který „vidí do nitra i srdce člověka“(Zj 2,23 ČEP).Naše vítězství v každé bitvě začíná zde, „v našem srdci a v naší mysli“.Navíc nemůžeme tolerovat jezábelské myšlení v žádné oblasti. Naše představa církve se musí rozšířit z budov na způsob života, který budeme žít všude. Protože jsme církev, uvědomme si, že jsme stále v církvi, i když jsme doma. Když přepneme televizi na nemravný program či se díváme na zakázané webové stránky, jsme stále v církvi a tolerujeme ducha Jezábel.
Obává-li se manžel své dominující ženy, nebo není-li schopen sloužit jako hlava rodiny, přestože není přímo v budově, kde uctíváme, je stále v církvi, která toleruje Jezábel. Čas strávený na bohoslužbách je potřebný, ale je to jen velmi malá část našeho probíhajícího života v církvi. Je to právě v běžných věcech každodenního života, kde je třeba konfrontovat a zničit pevnosti Jezábel.
K tolerování Jezábel je zapotřebí Achaba
Existuje duch, který spolupracuje s Jezábel. Vliv tohoto démona je takový, že zaplavuje duši člověka slabostí a strachem. Jeho jméno je Achab a jeho charakteristika: Ten, kdo dává svou autoritu Jezábel.
Achabův duch obsazuje oblasti tolerance v mysli člověka. Člověk se cítí v boji proti Jezábel skoro jako omámený. Vyhrát nad Jezábel znamená přemoci Achabovu povahu.
Základem Achaba je sice titul „manžel“ a postavení „hlavy“, ale takový muž nemá žádnou opravdovou autoritu. Když byl Achab králem, vládla Jezábel. Muž, který nedovede vést svou domácnost v Boží, ochranné autoritě, nebude používat svou duchovní autoritu ani jinde. Takový muž potřebuje činit pokání ze svého strachu a pevně, jemně a trpělivě uvést svou domácnost do pořádku.
Pojďme si ještě vyjasnit otázku autority. Autorita je jednoduše delegovaná zodpovědnost. Důraz není na tom být šéfem, ale být odpovědný. Základ, ze které božská autorita vychází, je božská láska. Vedení domácnosti je jednoduše v tom, že muž na sebe bere láskyplnou odpovědnost za stav rodiny. Žádný muž nebude mít ve své rodině pokoj, pokud se dívá na autoritu jen jako na dominanci nad svou ženou. Bůh chce, aby páry dělaly rozhodnutí společně, každý z nich aby využíval moudrosti toho druhého, aby se radovali ze sebe navzájem jako z přátel v otevřeném a láskyplném společenství. Boží odpověď na jednání s Jezábel není výměna jedné formy útlaku (Jezábelina) za jinou (od muže). Naším cílem je nahradit jezábelskou představu bezpečí takovým bezpečím, které žena přijímá tím, že je něžně milována svým manželem. Tak muž vyhrává boj nad Jezábel tím, že se stane podobným Ježíši Kristu.
Žena překoná Jezábelskou povýšenost tím, že bude vyhledávat Ježíšovu pokoru. Bude hledat „tichého a pokojného ducha“(1P 2,23-3,4), který je Kristovu charakteru přirozený. Žena musí vidět Boží moudrost v božském řádu rodiny a ctít svého manžela jako svou hlavu. Pokud není vdaná, měla by být podřízena řádu, který Bůh vytvořil v jejím sboru, stejně jako Pánu. Její pokora a pokoj při službě druhým je znamením, které ničí povahu Jezábel (Fp 1,28).
Žena přemáhá smyslnou stránku Jezábel tím, že se zřekne toho ženského šarmu, který je „klamný“(Př 31,30), a svých „mnoha přemlouvání“(Př 7,21), která jsou svádivá. Odmítne smyslný pohled očí a svádivé změkčení hlasu. Je-li vdaná, její krása je dána manželovi. Je-li svobodná, ozdobí svého vnitřního člověka duchovními kvalitami ovoce ducha s vědomím, že pokud dělá kompromisy ohledně Božích norem chování, nevyhnutelně najde muže, který bude dělat kompromisy ohledně normy chování vůči ní. Pravý muž, kterého pro ni Bůh má, je zbožný muž, který hledá statečnou ženu. Její vítězství začíná modlitbou, ale je završeno proměnou.
To, čím se staneme v Kristu jako jeho lid, musí být přesně opakem ducha Jezábel. Je vzpurná? Musíme být poddajní. Je pyšná a povýšená? Musíme být mírní a pokorného srdce. Je kontrolujícím démonem? Musíme být jemní a ochotní se poddat. Vysílá Jezábel čarodějnictví, nemorálnost, strach a zastrašování? Musíme žít ukřižovaným životem v Kristově čistotě, být plni lásky a víry pro svou vizi. Opět jde o to, kým se Kristus stane v nás, to vytváří naše vítězství nad duchem Jezábel.
Společný boj proti satanské moci
„Jednomyslně pozdvihli hlas k Bohu.“ (Sk 4,24) Stejně jako je důležité vyhrát boj proti Jezábel doma, musíme se také spojit ke společným modlitbám a bitvě. Společná modlitba je sjednocenou přímluvou církve proti moci temnoty. Cílem je vytvořit větší svobodu k dosažení ztracených a mezi spasenými zvýšit podobnost Kristu. Následující požadavky by měly být zásadní pro efektivní boj.
1.Uctívání by mělo být součástí duchovního boje. Uctívání a chvály rozmanitého druhu a způsobu vyjádření by měly být do boje zahrnuty. Během našeho boje nás různí lidé spontánně povedou do zpěvu vhodných písní. Mějte oči upřené na Ježíše a zůstávejte vděční!
2.Přímluvy by měly být vedeny Duchem. Je to víc, než se modlit „v jazycích“. Vyžaduje to, abychom se naučili naslouchat. Někdy může být společná modlitba rušena někým, kdo ve skupině necitlivě dominuje hlasitou, intenzivní modlitbou „v jazycích“. Když se modlíte společně, je zde společný pramen, ze kterého čerpají ti, kdo se modlí. Vyžaduje to, abychom byli citliví na jemné změny, které Duch svatý přináší tak, jak celou skupinu vede do tvořivého řádu. Jako jedinci se snažíme o to, aby naše modlitby byly krátké (2 až 5 minut), zabýváme se vždy jen jednou potřebou a ponecháváme otevřené dveře druhým, aby se mohli modlit ve shodě s námi.
3.Snažte se zachovat předem připravený modlitební čas. Může to vypadat, jako když se snažíme řídit Ducha svatého, ale čím více je rozvrh jasný, tím víc se mu lidé mohou vydat. V každém případě ale zůstávejte otevření pro další setkání, když Bůh požádá o další přímluvy.
4.Nestaňte se domýšlivými. Když se například někdo uchýlí k tomu, že ďáblovi nadává, „vyzývá ho k boji“ apod., řekněte mu, že to není v pořádku. V modlitbě používejte Slovo, Ježíšovo jméno a vedení Ducha, všechno navíc je tělesné.
5.Povídejte mezi sebou jen minimálně. Kromě základní nezbytné konverzace si nechte mluvení až na potom.
6.Ti, kdo se zapojují do duchovního boje, by měli být vyučeni a potvrzeni vedením sboru. Podle mého názoru by bylo velmi užitečné, kdyby církev měla tým duchovního boje, jenž se modlí za ty, kteří jsou v přední linii.
Osvobození od ducha Jezábel
Duch Jezábel je satanovou odpovědí pro obranu ženy v zhrublém světě, kde dominují muži.
Zbožnost nebo čarování
Duch Jezábel zneužívá urážek, kterých se ženě mohlo dostat od bezbožných mužů a tlačí ženu, aby používala manipulaci, smyslnost a zastrašování k tomu, aby si v životě získala pozici. Pohání ženu ještě dále než jen k pouhému přežití, rozvíjí její spíše intuitivní přirozenost, až se způsoby, které v osobních vztazích používá, začnou, ať již vědomě či nevědomě, podobat principům čarování.
Vstup tohoto ducha do života ženy je opravdovou ironií. Žena ve své vzpouře proti hrubým a bez lásky pronášeným požadavkům narušené mužské autority nalézá úkryt a sílu v tom, že se stává právě takovou, jako je její utlačovatel: stává se sama hrubou a nemilující. Její chování je potom vlastně právě takové, jak to nenáviděla u mužů.
Bůh však ženám nabízí ochranu a tou je přirozenost Ježíše Krista. Ve skutečnosti je protilátkou pro ducha Jezábel Ježíšova pokora. Ve svém volání k nám Pán požaduje, abychom svá „práva“ ukřižovali a vložili na kříž seznam těch věcí, jejichž prostřednictvím jsme se chránili. Tímto způsobem činí Kristus všechny věci nové. Protože jej následujeme, odpouštíme těm, kteří nás zranili, a milujeme ty, kdo byli našimi nepřáteli. Účinek Kristovy lásky tak nejenom poskytuje naději našim protivníkům, ale je také zdrojem ochrany, jakýmsi tlumičem mezi námi a hrubostmi života. Ve skutečnosti nacházíme v Kristově způsobu života nejen ochranu, ale i věčný život. Můžeme se tak stát těmi, kdo přinášejí ovoce, i na místech našeho trápení.
Radost z duchovní svobody
Známe mnoho žen, které byly kdysi svázány duchem Jezábel a nyní jsou od jeho způsobů osvobozeny. Jsou to ženy, které dnes slouží v mnoha uznávaných službách po celém národě. Nemají ten dojem, že proto, aby mohly být služebnicemi, se potřebují podobat mužům; ve svých projevech jsou plně ženskými a svým ženstvím oslavují Ježíše, pohybují se ve velké autoritě a svobodě.
Duch Jezábel je však převráceným duchem, který hledá, jak by změnil ženy v muže a muže v ženy. Protože duch Jezábel nabízí ženám „nelegální“ sílu, nemůže osvobození určité ženy začít, pokud současně nepřijme určité přechodové období vlastní slabosti. Přestože byl Kristus ukřižován „ze slabosti“, žije „z Boží moci“ (2K 13,4). Takto Bůh v srdci ženy vytvoří závislost, kdy začne důvěřovat v Boží moc a jeho dobrotu, pokud jde o její bezpečí. Takováto žena se potom vzdá své schopnosti lidmi manipulovat.
Pevnost Jezábel je zakořeněna v reakcích ženy na strach. Ovládá druhé proto, že hledá předvídatelnost; manipuluje proto, že nedokáže důvěřovat. Písmo však říká, že „v lásce není strach, ale dokonalá láska strach zahání; vždyť strach působí muka.“ (1J 4,18) Během procesu osvobození potřebuje mít po boku zbožné muže a ženy, kteří ji mají rádi, obzvláště v časech určité slabosti.
Pamatujte si, že žena, která je pod vlivem tohoto ducha, je trápenou ženou. Nebyla správným způsobem milována a výsledkem toho je pevnost ducha Jezábel. Ti, kdo ve své službě takovýmto lidem pomáhají, by si měli s vděčností uvědomit, že žena, která přišla s prosbou o pomoc, již udělala první krok ke svému osvobození: uvědomuje si, že něco potřebuje. Je potřeba vyjádřit jí během tohoto procesu osvobození vaši vydanost.
Osvobození má své fáze. Osvobození duše je jiné, než osvobození ducha ženy. Duši tvoří životní události, vzpomínky a naděje, lásky a nenávisti, zkušenosti a reakce. Je to vaše osobnost, intelekt a emoce. Váš duch je však tichým pozorovatelem vašich představ a snů. Je tím, kdo hodnotí vaše myšlenky. Je psáno: „Vždyť kdo z lidí ví, co je v člověku, než duch člověka, který je v něm?“ (1K 2,11).
Duch člověka je „lampou od Hospodina, prozkoumává nejhlubší nitro.“ (Př 20,27). Takto je to i s „nejvnitřnějším“ bytím ženy, potřebuje uvidět rozdíl mezi svými drsnými Jezábelskými myšlenkami a jemností Kristova způsobu života. Potřebuje ve svém duchu rozeznat ten jemný posun, který ji vede od důvěry Bohu k silné touze manipulovat druhými lidmi. Tehdy, když ve svém duchu přijme osvobození od oklamání (Ž 32,2), může postoupit také k osvobození své duše.
Duše potřebuje nejprve zakusit obnovu mysli, což znamená, že myšlenkový život jednotlivce potřebuje být v plném rozsahu vyčištěn a přeškolen podle Božího slova. Tento proces trvá déle, než počáteční probuzení ducha dotyčného a jeho následné osvobození.
Během tohoto procesu osvobození duše si potřebujeme uvědomit, že myšlenky mají svůj vlastní způsob, jak přežívají. Žádná myšlenka či nápad nepřijme s vděčností svoji smrt. Proto je zapotřebí uvést „do zajetí každou myšlenku, aby byla poslušna Krista.“ (2K 10,5) Právě tímto způsobem jsou v myslích strhávány pevnosti.
Tímto způsobem se osoba dobře posouvá na cestě k vítězství, když namísto toho, aby se stala nejistou, zůstane ve chvíli, kdy se objeví staré Jezábelské vzorce jednání, klidnou anebo se dokonce zasměje způsobům, kterými dříve jednala. S důvěrou přebývá v pokoji a v charakteru Ježíše Krista.
(Francis Frangipane:Tři bitevní pole /Podrobný pohled na tři oblasti duchovního boje: mysl, církev a nebesa/, Juda 2011, 17. – 21. kap., Vřele doporučujeme k přečtení celou tuto knihu. )
Autor: Francis Frangipane

Zdroj: http://www.juda.cz/668/strategie-proti-duchu-jezabel/